Na otázku, kde je, bezostyšně zalhal a řekl, že si šel do nedalekého stánku koupit tvarohový koláč. O milence by nevěděla, nebýt nehody Uprostřed noci Julii zavolal otec: “Mámu odvezli do nemocnice.
Už tři dny má horečku.” Julie si dělala starosti. Rychle se sbalila a odešla a nařídila manželovi, aby odvezl syna Ivana do školy. “Odjíždím pryč aspoň na týden, dokud maminku nepropustí,” řekla manželovi:
“Nejsi malý, zvládneš to.” Juliini rodiče bydleli ve vesnici vedle města, vzdálené jen 50 km, což není daleko. Když přijela, okamžitě spěchala do nemocnice, ale její matce diagnostikovali zápal plic a chtěli ji odvézt do města, kde byla oblastní nemocnice. Yulia jí dala svolení a společně s matkou se naložily do sanitky a odjely. Cestou však nebyl k dispozici mobilní telefon a Yulia zapomněla zavolat manželovi a podat zprávu.
Když sanitka dorazila do města, uvízla v dopravní zácpě a Yulia najednou z okénka sanitky uviděla svého manžela Andreje. Šel po chodníku s dívkou pod paží. Dívka nesla květiny, krásné tmavě červené růže.Bílé hladké vlasy, jasně rudé rty, šípy přitažené až ke spánkům.
Julie vytáhla telefon a začala volat manželovi. Andrej před ní vytáhl telefon z kapsy kalhot a odpověděl obvyklým “ahoj”. Na otázku, kde je, bezostyšně zalhal a řekl, že běžel z práce do nedalekého stánku pro tvarohový koláč. S marmeládou. Julie už viděla, co je to za tvarohový koláč.
Ale před matkou se nerozplakala ani neprozradila zrádce v telefonu. Matka si bude dělat starosti, je to matka, i když je babička. Juliinu matku bezpečně odvezli do nemocnice a Julia okamžitě spěchala domů.
Svěděla ji hruď, teklo jí z nosu a oči ji nemilosrdně štípaly od slz, ale na truchlení nebyl čas. Julie ze zvyku naskládala všechny manželovy věci do kufrů, pečlivě vyhrnula rukávy na košilích a složila kalhoty, přísně se držela šipky.
Všechny věci se jí tam nevešly a kufry jí došly. Začala tedy nohama rozšlapávat veškerý obsah, aby ho utlumila.A pak, aby zámky upevnila, sedla si na ně a mumlala si pro sebe nečitelné kletby. A pak vynesla všechny své věci ze dveří do předsíně.” Po procházce se její manžel vrátil domů, jakmile mu Julie zavolala a řekla mu o svém příchodu. “Julie? Proč jsi tady?
A proč jsou přede dveřmi kufry?” Andrej byl rozhořčený a díval se na ni zahanbenýma očima. Viděla jsem tebe a tvůj tvarohový koláč,” oznámila Julie, stála zády k manželovi a klidně smažila na pánvi mleté vepřové řízky.
Muž zahanbeně zmlkl a pak začal jako obvykle říkat něco o svém synovi. “Přežijeme to, já ho vychovám,” uklidňovala ho žena. “Nech mě aspoň navečeřet, než odjedu,” začal náhle prosit, když ucítil vůni řízků.
“To zvládneš,” odbyla ho žena. andrjuša odešel. I když z jeho očí bylo jasné, že se mu nijak zvlášť nechce.Julia s radostí pozvala své přátele, uspořádala večírek a zatančila kankán.Paní bydlela s matkou v jednopokojovém bytě, a proto si nemohla dovolit pustit Andreje dovnitř.- Spíme s matkou na jedné pohovce, – řekla a Andrej si povzdechl.
– Raději bych spal s tebou na téhle pohovce. Závidím ti tvou mámu. držel se s natašou ve vchodu za ruce a vrátil se s kufry dolů k autu. rozhodl se strávit noc v hotelu, kam pozval i natašu. Podíval se na spící Natašu a povzdechl si. Dnes utratil celou zálohu za pokoj a večeři v restauraci.Ráno Natašu vzbudil brzy.- Musím si vyžehlit košili. Ta mrcha na mě navlékla všechnu mátu.
Milenec se v odpověď jen protáhl. “Jdi ve včerejším oblečení. Kvůli tomu s tebou nejsem. – “Tak proč jsi se mnou?” Andreje to překvapilo. “Ty blázne,” usmála se jeho milenka, “z lásky.”
Andrej si povzdechl. Nějak neměl na lásku náladu: neměl peníze. První den volna bez manžela se Julia až do oběda máčela v koupelně.Pak pomalu vyšla ven a půl hodiny obdivovala v zrcadle svůj nový účes a zkoušela si nové šaty, které si koupila. Když byl manžel pryč, cítila se nějak lépe. V bytě je čisto, nikdo neodhazuje odpadky. byt byl mimochodem její před svatbou. dítě je velké, samostatné.
A její soused Igor, svobodný muž, k ní najednou obrátil pozornost a stal se přátelštějším. Odpusť tomu bláznovi!” – s květinami, neoholený, páchnoucí slanečkem, v pomačkaném saku, stál muž za dveřmi a lítostivě se na ni díval. – Ne!” – Julie se šťastně zasmála. – Neodpustím ti! Běž, kam ses vytratila! “Dávám ti svobodu.
” “Tak co, Julie? Kdo tě potřebuje v sedmatřiceti?” připomněl jí muž pro jistotu. “Beze mě budeš ztracená, viď?” Spoléhal na to, že ho žena vezme zpátky. Koneckonců mu zbývalo tři a půl hřivny a už skoro týden spal v autě. “- Budu,” kývla hlavou Julie a zavřela za ním dveře. Pak Andreje napadla špatná myšlenka.Když jsem se večer vrátil domů, zazvonil jsem znovu.
Otevřela mi jeho žena. Vypadala krásně, měla na sobě nové šaty a visací náušnice. “Co chceš?” řekla nespokojeně. Místo tisíce slov se na ni Andrej vrhl jako jaguár ze zálohy a s pohledem upřeným na její rty ji přišpendlil k podlaze. “Moje,” počítal. “Bude bojovat a vzdá se.”
Viděl to v kině. Ale z kuchyně se dveřmi, přesně jako ve filmu, objevil Igorův soused. jako hloupé kotě vzal Andreje za pačesy, sundal ho z Julie a vyhodil ze dveří, kopl ho přímo pod zadek. “Julie je teď svobodná žena,” řekl bezcitně. “Ano,” potvrdila Julie. byt voněl smaženými karbanátky, jeho oblíbenými, které mu Julie vařila jen o prázdninách. A Andrej si uvědomil, co nenávratně ztratil. Cesta
