Přišla za mnou stará paní a její syn. Jejich příběh mi utkvěl v paměti. Nechápala, co se děje, ale cítila, že něco není v pořádku. V domově důchodců jí vše vysvětlili. Babička byla ke všem velmi laskavá, “boží kráva”. Všichni zaměstnanci se s ní proto spřátelili.
Ona však zoufale věřila, že si ji syn brzy odvede. Syn matku občas navštěvoval, pak začal chodit méně často a později přestal chodit úplně. Babička nedávno oslavila 70. narozeniny. Kdyby ji její rodina milovala, žila by s nimi ještě deset let, ale v místech, jako jsou domovy důchodců, lidé často vyhoří. Rok v tomto zařízení se rovná dvěma letům běžného života.
Často ji vídám, jak stojí u okna, s nadějí hledí ven a čeká na svého syna. Ale bohužel všichni v našem ústavu už vědí, že Hřích si pro svou matku nepřijde. Babička se jednou zmínila, že má ještě jednoho syna. Pak se mi ale přiznala, že o něm neslyšela něco přes 15 let.
Neměla tušení, kde by její syn mohl být.Připravili jsme pro ni překvapení: vyzdobili jsme jídelnu, koupili dort a zapálili svíčky. Babička si něco přála a rozplakala se. Myslím, že není těžké uhodnout, o čem snila. Na konci dne mě babička požádala o rozhovor.
Řekla mi, že její snacha s ní nechce bydlet v jednom bytě. Tak se jí snažila zbavit všemi prostředky. Plán její snachy vyšel a její syn se matce odcizil. Babička však nikoho neobviňovala, uvědomovala si, že to má svůj důvod, mohla si za to jen ona sama. Po tomto rozhovoru jsem odešla z kanceláře a cítila se velmi rozrušená, ale co jsem mohla dělat?
Odešla jsem a chystala se nastoupit do auta, ale všimla jsem si, že venku stojí mladý muž s kyticí květin. Přistoupila jsem k němu a zjistila, že je to nejmladší syn mé babičky. Ten den chtěl svou matku překvapit, ale jeho let měl zpoždění a musel ji navštívit tak pozdě.
Syn vyzvedl matku z domova důchodců ještě téhož dne. Nedovedete si představit, jak jsem byla šťastná, když jsem viděla babičku šťastnou v náručí milujícího syna. Doma se dozví, kde její syn byl, a my můžeme být šťastní jen za ně.
