Nebudu zastírat, že ve většině případů se chlapům matka jejich ženy už předem nelíbí. Důvodem jsou četné anekdoty, stereotypy a historky od kamarádů, kteří už rodinu založili. Myslím, že není žádným tajemstvím, že standardně by mezi tchyní a zetěm měla probíhat studená válka.
Samozřejmě jsem si byla jistá, že mě tento osud nemine. Když jsem se šel seznámit s rodinou Aliho, své budoucí manželky, nečekal jsem nic dobrého. Když jsem přišel do bytu, zjistil jsem, že jsem měl pravdu.
Julia Petrovna je ještě poměrně mladá žena, upravená, vypadá mladší, než je zdrávo, dobře oblečená, s dobrým účesem… A s pohledem, který okamžitě dával najevo: je, mírně řečeno, trochu pichlavá.
První rozhovor byl napjatý. Moje budoucí tchyně se mě vyptávala na mé vzdělání, příjmy a životní styl. Byla očividně zklamaná, že jsem sirotek, protože jsem vyrostl v sirotčinci. Ale když se dozvěděla, kolik vydělávám, otřáslo to s ní. A já vydělávám docela dost.
Mám inženýrský titul, pracuji jako programátor ve velké zahraniční organizaci a můj plat je téměř třikrát vyšší než průměr ve městě.
Po prvním setkání s Julií Petrovnou jsem byl samozřejmě přesvědčen, že všechny historky, které jsem slyšel, jsou pravdivé. Ano, dokud budu přinášet peníze, budou mě tolerovat. Když se něco stane, “sežere mi trpělivost lžičkou” a řekne dceři, že mě nepotřebuje.
Všechno se očekává. Jen omezím osobní komunikaci na minimum a vše bude v pořádku. Rozhodla jsem se tak po našem seznámení.
” Na svatbě byla Julia Petrovna zdrženlivá. Neobjala mě, prý jen chtěla, aby její dcera byla šťastná. Dala nám skromnou částku peněz.
Všechno šlo dobře. Bál jsem se, že to bude horší.První rok manželského života byl jako z pohádky. S Alyou jsme žili v rukavičkách. Dovolili jsme si hodně, vydělával jsem slušné peníze. Cestování, chození do restaurací, drahé věci pro manželku… Nešetřil jsem penězi.
Vzali jsme si byt bez jakýchkoli půjček a podobně, na tuto koupi jsem dlouho šetřil. Pravda, měl jsem jen na jednopokojový byt, ale pro začátek to bylo dobré. Moje firma začala kvůli krizi snižovat počet zaměstnanců.
Naštěstí jsem nebyl propuštěn. Měl jsem z toho velký strach. Ale můj šéf mi hned řekl, že jsem cenný zaměstnanec a že mě propustí jen v případě, že firma zkrachuje.
Můj plat byl ale výrazně nižší než předtím. Měl jsem velké obavy, špatně jsem spal, začal jsem pracovat po nocích, na internetu jsem si našel náhodné zákazníky, abych si vydělal jako freelancer.
Alya postupně měnila svůj postoj ke mně. Pořád byla nešťastná, vyčítala mi, že nejsem chlap, že ji nedokážu zajistit tak, jak žila dřív. Alye jsem odpustil. Mám ji rád a ona vyrůstala v bohaté rodině.
Je zvyklá na určitou úroveň příjmů. A já jsem její manžel, musím jí poskytnout to, co potřebuje. Tohle zatracené “ahoj” z Číny jsem zachytil v práci. Bylo to těžké, nemohl jsem vstát z postele. Ale do nemocnice se to nedostalo.
Nemohl jsem pracovat, přišel jsem o zákazníky. Jakou práci můžete dělat, když nemůžete rovně sedět?” Alya okamžitě odešla… do domu své matky. Řekla, že se nechce nakazit. Zůstal jsem sám.
V takovém stavu, že mi dělalo potíže nalít si i čaj. A k mému velkému překvapení za mnou hodinu poté, co Alya utekla, přišla její matka… Nechtěla jsem ji pustit dovnitř. Měla jsem o ni strach. Ale ona nechtěla nic slyšet.
Podařilo se jí sehnat ty nejlepší lékaře, nakoupila všechny léky, které mě měly postavit na nohy. Objednala mi výborné jídlo, které jsem kvůli ztrátě čichu stejně nedokázal ocenit… Ukázalo se, že Julia Petrovna pracovala jako zdravotní sestra. Takže přesně věděla, co má dělat.
Týden se o mě starala jako o dítě. S překvapením jsem si uvědomila, že se ke mně chová jako matka, kterou jsem nikdy neměla.
Požádala mě, abych Alye odpustila, že je ještě dítě a že bych měla počkat, až bude starší. Řekla mi, že si mě nesmírně váží a že negativní pocity, které jsem možná měla, byly jen žárlivost… Uzdravila jsem se.
Tchyně u mě zůstala týden a sledovala můj stav. Mimochodem, byla v pořádku. Alya se vrátila, až když jsem se konečně zotavil. Začal jsem si myslet, že jsem udělal příliš unáhlené rozhodnutí, když jsem si ji vzal.
Ale Julija Petrovna je nyní mou blízkou přítelkyní a budu s ní komunikovat, i když se rozvedu s její dcerou.
