S manželovou matkou jsme přestali komunikovat poté, co jsme jí odmítli dát peníze. Tchyně s námi neudržovala kontakt, stejně jako zbytek manželovy rodiny. Po narození dítěte jsem se rozhodla navázat kontakty a pozvat manželovy příbuzné na křtiny, ale nikdo nepřišel.
Moje tchyně má tři syny, všichni jsou ženatí. Moje dvě snachy se jí snaží za každou cenu zavděčit, ale já mám jinou povahu, takže se tak nechovám. Moje tchyně miluje, když ji někdo poslouchá.
Rozdává příkazy a očekává, že všichni budou poskakovat. Všichni to dělají, jen já ne, nepovyšuji ji nad ostatní. A jí se to opravdu nelíbí. Ale já jsem všem těmhle tchyniným rozmarům nevěnovala velkou pozornost.
Jednoho dne nás manželova matka pozvala k sobě domů. Shromáždila všechny své syny a začala jim naznačovat, že chce jet na dovolenou, takže jí musí dát peníze. Faktem je, že v té době jsem už byla těhotná a čekala dítě.
Museli jsme s manželem splácet půjčku na byt a museli jsme se omezit v jídle. Tchyně řekla každému synovi, aby jí dal 5 000 **
Požádala jsem manžela, aby ji odmítl, ale on nemohl a stále mě uklidňoval. Podívala jsem se na manžela a čekala, že něco řekne, a pak jsem si uvědomila, že musím vzít situaci do vlastních rukou. Když tchyně začala u stolu vyprávět o svých plánech na cestu: co bude jíst, pít a kde bude bydlet, přerušila jsem ji a řekla:
“Naděždo Semenovno, my ti teď nemůžeme zaplatit dovolenou. Nezlobte se, ale nemůžeme si to dovolit, za chvíli budu rodit. Snažila jsem se to říct co nejklidněji, abych se s nikým nepohádala. Ale moji synové a snachy na mě vrhali rozhořčené pohledy. Pak jsem se nenechal znervóznit a obrátil se k nim: “Proč mě sžíráte svými pohledy?
Já penězi nešetřím, nemáme ani na vlastní živobytí, natož na cizí výlety.Tchýně vstala a začala na mě mluvit velmi strohým tónem: “Světlano, nikdo s tebou nemluvil. Mluvím se svým synem. Nech si své peníze, jsi lakomý. Můj syn mi dá tolik, kolik budu potřebovat.
Podívala jsem se na manžela, ale ten mlčel. Obvykle mě brání, ale teď z nějakého důvodu mlčí a čeká, jak to dopadne. Rozhodla jsem se, že nebudu mlčet k tchýniným slovům, a řekla jsem:
“Tvůj syn a já máme stejný rodinný rozpočet. Proto ti nedovolím, abys z něj vzal ani korunu na zábavu jiných lidí, když jsme v krizi. Nebudu si brát půjčku na vaši dovolenou.
Pak se muž začal rozčilovat. Začal mě uklidňovat. Ale už jsem nemohl jen tak sedět a mlčet. Najednou přerušila rozhovor moje snacha: “Jsi prostě chamtivá, Světlano. To je všechno,” řekla s povýšeným výrazem. ”
No, jestli nejsi chamtivá, Lesjo, tak nám přidej náš podíl,” navrhla jsem jí. “Nepřehazuj šipky!” odpověděla. Pochopila jsem, že nemá smysl tu dál sedět. Navíc jsem nechtěl, aby ty nervy nějak ovlivnily dítě. Tak jsem se zvedla, se všemi se rozloučila a odešla.
Můj manžel mě následoval. Z chodby jsem slyšela, jak mě odsuzují, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Doma jsme si s manželem dlouho povídali. Pak se ukázalo, že mě ignoruje. Myslela jsem, že se to nějak zlepší, až porodím. Pozvali jsme rodinu na křtiny, ale nikdo nepřišel.
Můj manžel řekl, že to byla jejich úcta k matce, kvůli které jejich bratři naši rodinu ignorovali. Na jednu stranu jsem naštvaná, ale na druhou stranu chápu, že jsem neudělala nic špatného.
A to, že s námi nekomunikují, je jejich volba. Takto se nás tchyně zřekla, protože jsme jí odmítli zaplatit dovolenou. Je to zvláštní situace, ale opravdu se teď cítím mnohem lépe. Co si o tom myslíte?
