Svého manžela jsem poznala v práci. Jednoho dne se mi porouchal počítač, tak jsem zavolala ajťákům. Přišli dva chlapi, jeden z nich byl tak charismatický, že jsem se do něj nemohla nezamilovat.
Neustále se usmíval a s každým vtipkoval. Téměř všechny členky našeho týmu byly do Andreje zamilované. Předstírala jsem, že o něj nemám zájem. Byla jsem hrdá a nepřístupná.
Jednou mi vylil na stůl kávu a já se naštvala a šla jsem pro hadr. Když jsem odcházela, stál u dveří a řekl: “Přestaneš se hroutit? Vidím, že se ti líbím,” řekl mi. V tu chvíli mi srdce bušilo jako splašené. Usilovně jsem se snažila nedat najevo žádné emoce.
Po té události se o mě začal starat: dal mi květiny, přišel mě doprovodit domů, pozval mě na rande, ale já odmítla. Hodně jsem chtěla, aby za mnou běhal. Jeho dvoření trvalo asi měsíc, neodolala jsem a začali jsme spolu chodit. Moje štěstí neznalo mezí. Okamžitě jsem to řekla mamince, ale té se nelíbilo, že teď mám v životě kromě ní ještě někoho jiného.
Když mě Andrej požádal o ruku a já řekla ano, můj život se okamžitě změnil. Moje matka tu zprávu přijala, jako by někdo zemřel: “Jak jsi mohla? Necháš mě samotnou, zapomeneš na mou vlastní matku, jak mi to můžeš udělat?” skoro se rozplakala.
Večer přišel Andrij; myslela jsem, že se s ním uvidí a že by se mohli spřátelit.Ale tady to nebylo. Andrij začal jako obvykle vtipkovat a matce se to nelíbilo. “Andreji, moje dcera mě neopustí, miluje mě víc než tebe,” řekla matka. Andrij nezůstal nic dlužen a začal tvrdit, že to není možné.
Seděli tam celý večer a hádali se, koho mám radši. Nebyl jsem rád, když jsem to slyšel. Ani si nevšimli, že jsem od nich odešel do jiného pokoje. Nevím, jestli se mám urazit, nebo ne, a jak je smířit?
Moje matka mluví o Andrijovi každý den ve zlém a můj snoubenec dělá totéž. Cítím, že mě brzy jeden z nich donutí si vybrat. Nechápu, jak si můžeš vybrat jednoho blízkého člověka…
