– Rekonstruujeme, nějakou dobu u vás zůstaneme,” řekli mi rodiče a nastěhovali se ke mně. Už tři měsíce žiju v pekle.

Už od školních let pro mě bylo velmi těžké vycházet s rodiči. Měli jsme úplně jiné názory na život a odlišný vkus, kvůli čemuž jsme se často hádali.

Moje matka například ráda vařila ve velkém hrnci na několik dní dopředu. Když jsem k snídani, obědu a večeři jedla jen pohanku, bylo mi druhý den špatně.

Maminka a tatínek měli velmi rádi tučná jídla, po kterých mě bolel žaludek. Přesto do jídel přidávali stále více majonézy a tuku. Když jsem nastoupila na univerzitu, okamžitě jsem se odstěhovala z jejich koleje a sdílela pokoj s dívkami.

Bylo to mnohem klidnější, i když jsem si připadala jako host. Ale aspoň jsme se s holkama navzájem respektovaly a nedělaly jsme hluk dveřmi nebo nedupaly po podlaze, když někdo v pokoji spal.

To samé se nedá říct o mých rodičích: i když měli volno, vstávali v šest ráno a začali zapínat televizi a křičet přes celou místnost. A pak jsem potkala svého snoubence. Měl vlastní jednopokojový byt, takže jsem se k němu po svatbě nastěhovala. Žili jsme od srdce k srdci.

Ve všem jsme se navzájem podporovali, měli jsme naprosté vzájemné porozumění na všech úrovních, včetně té domácí. Cítila jsem se s ním velmi klidně a příjemně.

Ale moje matka říkala, že to tak bude jen první měsíc, a pak si bude stěžovat. Uplynulo však více než šest měsíců a stále se nám spolu dobře žije. A pak se moji rodiče rozhodli rekonstruovat svůj dům. Na chvíli se k nám nastěhovali a já si vzpomněla na to peklo, které se mi dělo ve škole.

Znovu se objevily tučné potraviny, po kterých je mi špatně. Zase je tu ten ranní hluk a křik, i když jsem zvyklá na ticho.

Ale nejvíc mě pobuřuje, jak moje matka komentuje můj a manželův vzhled: – Proč se takhle líčíš do práce… nestydíš se za sebe, měla ses nalíčit trochu skromněji.

– V těch šatech jdeš do práce? Doufám, že se v kanceláři převlékneš, protože je to tak nevkusné. – Možná bys měla manželovi říct, že mu ta košile vůbec nesluší, vypadá v ní jako trpaslík.

Doufám, že jejich rekonstrukce bude brzy hotová a oni se odstěhují. Už mě nebaví to všechno poslouchat, jako by mi bylo 12 let.

Související Příspěvky