Manžel Olgy Zacharivny zemřel ve věku dvaašedesáti let na tuto nemoc. Během války jí zůstalo šedesát let. Její dcera Ira a manžel Serhij ji všemožně podporovali. Snažili se ji rozptýlit od těžkých myšlenek.
Jednoho dne jí dcera navrhla: „Mami, proč nejdeš bydlet k nám? Náš dům je velký, máme se dobře. A děti budou šťastné, že mají babičku. Tak co tu děláš sama? Pojďme, ano? A ona mě přesvědčila.
Olžin život se točil kolem ní. Na zamyšlení nezbýval čas ani energie. Jednoho dne, když vyzvedávala vnoučata ze školy, si Olha Zacharivna přečetla inzerát „pro ty, kterým je přes šedesát“. Byli pozváni na večer do kavárny.
V sobotu večer uviděla Ira svou matku, elegantně oblečenou a nalíčenou. „Mami, kam jdeš?“ zeptala se překvapená dcera. Jdu na večírek pro důchodce do kavárny. Chci se pobavit. Bez babičky, bez tvých pohádek, neusnou. Sbírka pohádek leží na nočním stolku. A babička si bere volno,“ řekla vesele Olga Zacharivna. Její matka přišla domů pozdě a broukala si známou melodii.
Ira už dlouho neviděla matku smát se, a teď si zpívala. Zajímavé… Olha Zacharivna se touto návštěvou kavárny nezastavila. Nyní navštěvovala klub každou sobotu večer.
Ira naopak přišla o sobotní sezení v baru se Serhiem a jeho přáteli… Když jednou Ira vyšla z ložnice za matkou, která se vrátila z další návštěvy klubu později než obvykle, řekla: „Iro! To je skvělé, že jsi vzhůru. Musím ti něco říct! Chtěla jsem ti to říct zítra ráno, ale teď je to lepší… Potkala jsem jednoho muže.
Je o rok starší než já. A je to moje spřízněná duše. Nevěřila jsem, že to tak může být. Ztratila jsem naději, že mě někdo bude milovat. Je to tak fascinující… Je milý. Uvidíš, že se ti zalíbí.
“ Olha Zacharivna doslova zářila štěstím. „S Ivanem vás všechny zveme na naši svatbu,“ řekla vesele její matka a objala ohromenou dceru. „Každý, kdekoli a v jakémkoli věku má právo na osobní štěstí. Tak to bylo, je a bude.
