Bylo mi šest let a mému bratrovi čtyři roky, když nás starší sestra odvedla pryč. Matka často pila, chodila ven, já a bratr jsme často zůstávali doma sami bez dozoru a měli jsme hlad.
Moje sestra nataša je o čtrnáct let starší než já a já mám staršího bratra, kterému v té době bylo asi pětadvacet let, ale odešel z domova, když mu bylo sotva čtrnáct, a od té doby o sobě dával vědět jen zřídka. nejspíš ani nevěděl, že má dalšího bratra a sestru.
v den, kdy nás nataša odvezla, byla matka opět opilá a spala na pohovce. Přišla sestra a my s bratrem jsme tam seděli a jedli zvětralý chleba. nataša matku odstrčila.
“Mami, beru si Valkyho a Serjožu k sobě, postarám se o ně,” řekla sestra matce, která sotva otevřela oči. “Tak si je vezmi, co myslíš?” řekla matka uraženě, padla zpátky na pohovku a usnula. tak jsme začali žít se sestrou.
Dala Sergeje do školky a mě zapsala do školy.Když jsem byla už ve druhé třídě, všimla jsem si jednou, že chodí zamyšleně a pořád se usmívá. “Natašo, proč se usmíváš?” zeptala jsem se jí.
“Ach, Valjo, brzy se budu vdávat, dovedeš si to představit,” řekla mi sestra radostně. “Vdaná, to je dobře,” řekla jsem. “Ale nemohla jsem se radovat, nebylo z čeho, už jsem chápala, že sestřin manžel by mě i bratra mohl vyhodit, proč by chtěl cizí děti?
Ale bála jsem se zbytečně. z Gríši, sestřina manžela, se vyklubal hodný, citlivý a pracovitý chlap. po nějaké době Nataša porodila děti, dva chlapce, jednoho po druhém. teď měla Nataša v náručí čtyři děti.
Mně je devět let, mému bratrovi sedm a dvě batolata jsou v polovině prvního roku života. nevím, jak to všechno mohla čtyřiadvacetiletá dívka zvládnout, ale Nataša byla vždycky veselá a rozjařená. Snažila jsem se dělat všechno kolem domu, uklízela jsem a vařila.
Můj bratr Serhij byl rváč, ve škole často zlobil a špatně se učil.- “Sergeji, uvědomuješ si, co by se stalo, kdyby tě Nataša neodvezla?” zeptal se Griša.- Nevím, žili bychom s matkou,” pokrčil bratr rameny.
– Pojďme,” řekl Griša a někam odjeli.Přijeli za dvě hodiny, Sergej byl velmi zamyšlený.
“Grišo, kam jsi šel?” zeptal jsem se. – “Do dětského domova,” odpověděl stručně Griša. po tomto rozhovoru přestal být Sergej prudič a začal se učit na dvojky a jedničky.
Nataša jen chodila kolem a přemýšlela, co se stalo s jejím bratrem. nedávno se sestra odněkud dozvěděla, že dvě děti našeho staršího bratra skončily v sirotčinci – rodinná rada se nad tím nijak nerozmýšlela.
– Samozřejmě, vezměte si je, o tom není pochyb, – řekl Griša. “Děkuji,” zvolala Nataša, “ale jak budeme vychovávat šest dětí?” Gríša zvážněl: “Šest jich zvládneme,” řekl.
