Novorozenci plakali a křičeli a tenhle uzlíček tiše vzlykal, jako by si uvědomoval, že ho nikdo nechce. Přísná ošetřovatelka, teta Nelia, které se pacienti i mladé sestry báli, se na maličkého dívala s dojetím. Pak vzala balíček a odhodlaně zamířila na oddělení, kde ležela Zoja. “Aspoň se podívejte na svého syna!”
řekla ode dveří. Zoja se dívala z okna, ani neotočila hlavu. “Osud tě potrestá. Budeš toho litovat, ach, jednou toho budeš litovat. Jak se můžeš vzdát takového anděla?
Vždyť porodila bez manželského razítka v pasu. Tak co? Nechat dítě, aby se o sebe postaralo samo? Novorozenci plakali a křičeli a tenhle uzlíček tiše vzlykal, jako by si uvědomoval, že ho nikdo nechce.
Přísná ošetřovatelka, teta Nelia, které se pacienti a mladé sestry báli, se na malého človíčka dívala s úctou. Pak vzala balíček a rázně zamířila k oddělení, kde ležela Zoja. “Aspoň se podívejte na svého syna!” řekla ode dveří. Zoja se dívala z okna, ani neotočila hlavu.
“Osud tě potrestá. Budeš toho litovat, ach, budeš toho litovat. Jak se můžeš vzdát takového anděla? Vždyť porodila bez manželského razítka v pasu. Tak co? Mám nechat dítě, aby se o sebe postaralo samo?
Zoji to bylo jedno. Rodila daleko od domova. Nikdo se to nedozví. Zítra bude propuštěna. Překročí práh nemocnice a zapomene na otravnou sestru a bílý balíček. Bude opět krásná a svobodná. Porod jí postavu nezkazil.Kéž by byl večer, noc, ráno…
Když Zoja řekla Igorovi, že je těhotná, neměl radost. Do ukončení studia mu zbýval ještě rok. Otec “pomohl” synovi nastoupit na univerzitu a varoval ho: “Když studuješ, nevoď si do domu dívky.” Igor vždy nosil stylové oblečení, které také vzbuzovalo obdiv a závist.
Poprvé uviděl Zoju v kavárně, kde se obvykle scházeli studenti. Kavárna se nacházela mezi ústavem a družstevní školou, kde Zoya studovala. Byla to nejkrásnější dívka na kurzu. Její obdivovatelé, moji spolužáci, neměli šanci se s ní setkat.
Kluci z ústavu na tom byli jinak. Rande bylo zrušeno. Zoja si zašla na kávu. Nebyla tam žádná volná místa. Stál jsem s hrnkem horkého nápoje a dortíkem uprostřed kavárny.- “Gentleman by měl ustoupit ženě,” slyšela jsem někoho vedle sebe říkat. Chtěla jsem odpovědět jako vždy arogantně.
Ale když jsem uviděla stylového, pohledného muže, kousla jsem se do jazyka. Nabídl jí své místo u stolu. “Proč jsem tě nikdy nepotkal v ústavu?” “Studuji na technické škole.
” “Takže soused. Tak jsme se seznámili… Byl to velmi milý pár. Dívky si povzdechly… Zoiini rodiče bydleli v okresním centru. Nemohla se dočkat, až je představí Igorovi. Ten z toho však neměl radost.
Nepozval mě k sobě domů. Odvolával se na práci svých rodičů a našel si jiné důvody. Rád však navštívil byt, který Zoja sdílela se svým spolužákem. Tichá, skromná Anya, naprostý opak Zoji, spěšně mizela z domu, když se Igor vrátil domů. Nikomu o jejich schůzkách neříkala, na nic se neptala.
Anya byla výborná studentka, ráda trávila čas v knihovně a prožívala dobrodružství v knihkupectvích. Během jedné z jejich schůzek Zoja Igora “obšťastnila” svým těhotenstvím. – Kolik potřebuješ? – Co? – nerozuměla otázce. – Peníze na potrat.
– Bojím se potratu… Pojďme mít dítě. Miluješ mě, viď? – Přemýšlej o té částce. Neptám se dvakrát… Těhotenství jsem skrývala, jak nejlépe jsem uměla. Pak se přiznala rodičům. Ti se rozhodli poslat dceru ke známým do sousedního regionu. Ta má porodit začátkem podzimu.
Vysoká škola to vysvětlí špatným zdravotním stavem. A co pak? Zoja se vrátila do školy v polovině září. Nikdo o ní nic nevěděl. Ihora jsem už nikdy neviděl. Po ukončení studia zůstala pracovat v regionálním centru. Vdala se za svého bývalého lektora Oleksije Ivanovyče, který se do ní zamiloval, když ji poprvé uviděl na své přednášce.
Narodila se mu dcera. Na svého oddaného syna si ani nevzpomněla. Nenáviděla ho spolu s Igorem. Zoja žárlivě vychovávala svou dceru. A když Natalia oznámila, že hodlá studovat na univerzitě v nedalekém regionálním centru, protestovala.
Jejímu manželovi se ten nápad líbil. Najal učitele a vzal ji na zkoušky. Jeho dcera se stala studentkou. Zoju nezajímalo ani tak Natáliino studium, jako spíš to, jestli má přítele. Zoja také fanaticky panikařila, když Natalia někdy nepřijela na víkend domů. Alexej pro to měl vysvětlení:
dělal si o ni starosti jako každá matka. Ale Zoja měla na mysli něco jiného… Ve čtvrtém ročníku se Natálie zamilovala. Sviatoslav pracoval v bance. Řekla rodičům, že jim chce představit svého budoucího snoubence. V sobotu se Zoja a Alexej připravovali na setkání. Odpoledne zazvonil zvonek: “Tak jsme tady.” Jako první překročila práh Natálie: Svjatoslav.Když Igor vstoupil do domu, Zoja oněměla. Stěží se ovládala.
Vzpomněla jsem si na slova tety Nelly, zdravotní sestry: “Tati, co je s mámou? Není ve své kůži. – Má strach. Nikdy předtím jsem ji takovou neviděla. – Mami, tati, chci vám něco říct, abyste později neměli žádné otázky. Svjatoslav je adoptovaný syn. Jeho matka ho hned po narození nechala v porodnici.
Jaká hrozná, bezcitná žena. Adoptovala ho úžasná rodina. Měla jsem je ráda a oni měli rádi mě. Rodiče jsou na Svjatoslava pyšní a věří, že se z něj jednou stane významný bankéř,” zažertovala Natálie.
“Tati, mezitím otevři šampaňské.” “Mami, ahoj, jsi s námi?” Nevěděla, jak se přiznat ke svému hříchu. Její dcera Svjatoslava miluje, takže jí nikdy neodpustí. a její manžel nejspíš také ne.
“Na tebe, mladá a zamilovaná!” Alexej nalil šampaňské. Natálie políbila Svjatoslava na tvář. Zoja se chytla za srdce… V sanitce pošeptala Natálii:
“Neber si ho… on…” “Ona nemůže mluvit,” přerušil ji lékař. “Bratře… bratře…” Zoja zašeptala: “Tvoje matka má halucinace. Je dobře, že jsme přijeli. Natalia, Oleksij a Svjatoslav čekali na chodbě. Nakonec lékař řekl, že krize skončila.
“Moje žena nemá bratra,” odpověděl Oleksij, “matka se o bratrovi zmínila v sanitce.” “Až bude pacientovi lépe, zeptáte se,” řekl unaveně lékař. Je po půlnoci…