Maminčin bratr, strýc Štěpán, je už mnoho let bez manželky. Moje teta Jaryna byla dobrý člověk, ale bohužel brzy zemřela. V létě přivedl do domu svou snachu a řekl, že budou mít svatbu. Strýc už byl v důchodu a neměl žádné našetřené peníze.
Jedním slovem, nebyl připraven na to, aby se jeho syn oženil. Bratr mé matky je velmi hodný člověk a bylo mu nepříjemné, že nemůže synovi nic dát. Rozhodl se tedy, že dům na syna zapíše, sepíše darovací smlouvu, a to bude ten dar.
Aby mladí lidé mohli v klidu žít, opravovat a věděli, že je to jejich dvůr. S maminkou jsme bratra dlouho přemlouvali, aby to nedělal, protože už má jednoho syna a všechno, co strýc Štěpán má, po jeho smrti zůstane synovi. Máma řekla, že mu půjčí peníze, které dá na svatbu, a vrátí mu je ve splátkách, až bude moct.
Ale to víte, starého člověka není snadné přesvědčit, zvlášť když jde o děti. A hned druhý den šel k notáři. Za hodinu se vrátil a cestou navštívil maminku. Začal jsem ji prosit, aby mi půjčila peníze, ale on si to rozmyslel. Ukázalo se, že notář se starého pána zeptal, jestli má na dvoře stodolu nebo garáž.
Pokud ano, požádal ho, aby si tam udělal okno, dokud ještě může, protože by se mohlo stát, že život dopadne tak, jak dopadne, a on tam stráví stáří.A notář řekl strýci Štěpánovi několik příkladů ze života.
S maminkou jsme byli velmi překvapeni, že cizí člověk jejího bratra tak rychle přesvědčil a on nás vůbec nechtěl poslouchat. Maminka bratrovi půjčila peníze, jak slíbila. Věříme, že se synem a snachou se jim bude žít dobře v jednom domě, ale maminka teď bude pro bratra klidná, že má na stáří vlastní domov.
