V jedné třídě byla kobliha jménem Marička. Všichni kluci jí vždycky říkali tlustá, tlustá a podobně. Někdy mlčela nebo plakala a nejednou se rozběhla, aby nějakého kluka dohnala a uhodila.
A oni by se smáli ještě víc: “Kráva běží!” A tak to šlo skoro pořád. Najednou k nim do třídy přišla nová dívka, Nasťa. Byla skoro dvakrát vyšší než Marička! A tak se okamžitě stala novou obětí posměchu. Dívka však předtím studovala na jiné škole a tam ji nikdo nešikanoval:
všechny děti na dvoře si s ní hrály a povídaly si s ní. Vše začalo situací v jídelně, kdy si chlapec jménem Denis koupil housku a hodil ji po Nasťe se slovy: “Ne, ne: “Žer, tlusťochu!”.
Dívka byla překvapená, ale jen ze sebe setřásla drobky a nevšímala si toho. Pak šla po chodbě a nějaký kluk řekl něco o jejích křivkách.
Tentokrát se neudržela: “Zbláznil ses? To máš tak nezajímavý život, že tě zajímá jen můj zadek? Já ti to nezakazuji, klidně! Potom ji na chvíli přestali obtěžovat. A brzy nastala nová situace.Při tělesné výchově musely děti skákat přes kozu. A teď byla na řadě Nasťa.
Pod její vahou koza spadla, ale dívka neztratila chladnou hlavu a udělala dobré salto: bez problémů tak přistála na podlaze. Chlapci se však nemohli přestat smát.
Nasťa odhodlaně řekla: “Čemu se smějete? Máte ve třídě gymnastku, zvedněte ji! Kluci rychle přiběhli a se smíchem ji začali zvedat. Pak začaly prázdniny.
Během nich se Nasťa rozhodla zhubnout. Zpevnila se, obarvila si vlasy a byla ještě krásnější. Když přišla do školy, většina chlapců byla velmi překvapená. Každý z nich se s ní teď chtěl kamarádit.
Místo toho dívka přistoupila k Denisovi a široce se usmála. “Chceš, abych ti pomohla vymyslet nové posměšky?” řekla. Nastia byla pořád sama sebou.
Nikdy nebyla nesebevědomá, spíš se uměla postavit na své místo, hrdě kráčet a všechny ignorovat. To je to, co je třeba v dětech vychovávat – sebevědomí!
