Vím, že moderní dívky mají na své budoucí manžely vysoké nároky. A většinou jsou to finanční nároky. Pro některé lidi je také velmi důležitý vzhled.
I já jsem měla na svého snoubence své vlastní požadavky. Vím, jaké to jsou. Nechtěla jsem zkazit život sobě a svým budoucím dětem. To byl pro mě hlavní požadavek, ale ne jediný. Chtěla jsem milého, věrného, pracovitého a zodpovědného člověka.
A samozřejmě jsem chtěla, aby mezi námi byla láska. v té době jsem neměla vůbec žádné požadavky na materiální stránku ženicha, nezajímalo mě, jestli má byt, peníze, auto, jak dobře jsou na tom jeho rodiče. asi jsem se nezajímala o finance, protože pocházím z velmi chudé rodiny.
Maminka nás s bratrem vychovávala sama a žili jsme velmi skromně. a takového muže jsem našla. Nebo spíš on našel mě. Rok jsme se scházeli. Na dnešní poměry byl chudý. Vyrůstal v početné rodině se šesti dětmi a sloužil v armádě.
Pracoval z povolání. Žila jsem ve velkém rodičovském domě s bratrem a matkou (ostatní sourozenci už měli vlastní rodiny).O rok později jsme měli skromnou svatbu, na kterou jsme pozvali jen naše nejbližší. A začali jsme bydlet. první půlrok jsme si na sebe zvykali.
Docházelo k drobným neshodám a chvilkám žárlivosti. Všechno jsme probrali a všechno se zlepšilo. Pak mu zemřela matka. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem ho viděla plakat.Pak jsme začali mít děti. Dostal jinou práci, zcela odlišnou od jeho specializace.
Nyní je malým šéfem v potravinářském závodě. Jeho plat je mnohem vyšší než na začátku našeho rodinného života.Dlouho jsme si pronajímali dům a nedávno jsme si koupili vlastní. Je samozřejmě dobré bydlet ve vlastním. nejsme dokonalá rodina.
Jsou tu potíže, jako v každé rodině. Ale myslím, že hlavní je, že všichni příbuzní jsou živí a zdraví, a všechno ostatní se dá vyřešit. Jsme spolu 7,5 roku a můžu říct, že jsem si vzala svého muže.
A už v manželství jsem se do něj zamilovala ještě víc. Můžu se na něj spolehnout v každé situaci, vidím, jak moc má rád mě i děti, cítím se pro ně bezpečně.
Nejsme bohatí, jsme taková “střední třída”, ale peníze po nikom nechceme a dluhy (kromě malé hypotéky) také nemáme. mám známou, která si vzala bohatšího chlapa. A zdá se, že mají všechno, ale ona žije v neustálých nervech! On často pije, všude chodí bez ní a ona ho podezřívá z nevěry.
Říká, že kdyby nevydělával dobré peníze, dávno by ho opustila. Ale ona nechce zůstat sama se dvěma dětmi a bez peněz. Nemohla bych žít pořád s takovými nervy.
Klid v rodině a důvěra v manžela jsou pro mě důležité. Přeji všem jen upřímné vztahy, milujícího manžela a zdravé děti! A aby to vše nebylo závislé na množství peněz!
