Po procházce supermarketem jsem našla potřebnou kávu a šla k pokladně. Stála tam obrovská fronta lidí, ale přímo přede mnou stála stará paní, která si koupila to nejnutnější pro sebe – láhev mléka, pár čokolád a balíček těstovin.
Musela za to zaplatit… Lidé jsou poslední dobou zlí a zapomněli, že dobré, laskavé skutky, pomoc potřebným z nás dělají lidi, a to šťastné lidi. toho rána jsem si šla do supermarketu koupit kávu. Tak se stalo, že jsem to měla udělat večer, ale neměla jsem čas, protože jsem pracovala.
Po procházce po supermarketu jsem našla potřebnou kávu a šla k pokladně. Stála tam obrovská fronta lidí, ale přímo přede mnou stála starší paní, která si koupila nejnutnější potraviny pro sebe
– láhev mléka, pár čokolád a balíček těstovin. Chystala se zaplatit, ale pak jí prodavač řekl, že nemá dost peněz.
Babička se s ubohým, lítostivým výrazem podívala na potraviny, protože musela něco nechat. A pak jsem to nevydržela, podala jsem prodavači peníze a řekla, že všechno zaplatím místo babičky já.
Bylo vidět, že stará paní je z této situace v rozpacích, ale ujistil jsem ji, že by neměla pomoc odmítat. Pak ke mně stará paní přistoupila a začala říkat, jak je mi vděčná.
Dal jsem jí další peníze a řekl jí, že budu nesmírně rád, když si za ně koupí, co bude chtít. Ani si nedovedete představit, jak neuvěřitelný pocit je pomáhat někomu, kdo si nemůže nic dovolit.
Večer jsem doma pil kávu a vzpomínal na tu starou paní a na to, jak jí zářily oči. A moje duše zářila.
