Marinu doprovázel její manžel a syn. Její dcera byla ve škole. Nemohla zameškat vyučování, protože chodila do jedenácté třídy a připravovala se na zkoušky.
“Už jsem mluvila s bratrem. Sejdeme se na nádraží. Neztrať se, ano? Zůstaň v kontaktu,” rozčiloval se muž vedle Mariny. “Jsem jen šest hodin cesty, neboj se. “Zvládneš to beze mě dva dny, že?” zeptala se Marina.
“Samozřejmě, mami, neboj se. Všechno bude v pořádku,” objal syn svou matku. Muži vystoupili z vlaku a ten se brzy rozjel. Marina se hrdě podívala na své obránce. Jaké měla ona a její rodina štěstí… Marininými sousedy v kupé byli dva studenti, pak se k nim přidal zachmuřený muž, který s nikým nekomunikoval, jen si čas od času poručil uvolnit místo.
Na jedné zastávce studenti vystoupili a ukázalo se, že Marina a muž zůstali v kupé sami. Marina položila na stůl domácí klobásu, chleba a zeleninu. “Posluž si, Antone,” řekla najednou.- Marina?” Muž ji poznal a ztuhl překvapením a údivem. Před mnoha lety se do vesnice, kde Marina žila a kam se nyní chystala, přistěhoval chlapec z města se svou rodinou.
Byli velmi bohatí. Ten se od místních lišil oblečením i chováním, takže se do něj zamilovaly všechny dívky ve vesnici, ale on si vybral Marinu, skromnou a nenápadnou dívku. Brzy spolu začali chodit a v den svých narozenin Anton oznámil, že se s Marinou vezmou.
Antonův otec měl však se svou budoucí snachou úplně jiné plány a vesnický prosťáček do nich nepatřil. Jeho otec rozšířil fámy, že Marina chodí se dvěma muži najednou.
Anton si vzal žádost z matriky a zmizel Marině ze života. A dívka si vzala jiného muže, který ji dlouho miloval, ale neviděl u ní šanci
– “Jak jde tvůj život?” zeptal se Anton a vzal si sendvič, který mu Marina nabídla. – “Máme vlastní výrobu, farmu, tohle všechno je naše,” řekla Marina spokojeně, “s Pašou máme syna v sedmé třídě, dceru v jedenácté…” Antonův výraz se v tu chvíli už hodně změnil, “a vidím, že vám se moc nedaří.
” “Můj otec zkrachoval, tchánovi se taky nedaří…” řekl Anton neochotně. Máte děti?” zeptala se Marina. “Dceru. Jenže ona a její matka jsou zvyklé na bohatý život a já jim ho teď nemůžu zajistit… každý den si hrajeme na kočku a myš. Kdybych si tě vzala… byl bys můj osud,” Anton se podíval z okna.
“Ne, můj drahý, kdybych si tě vzala, tvůj osud by byl můj,” řekla Marina sarkasticky a všimla si, že Anton přestal jíst, a dodala: “Jez, jez. Na nádraží, kde na ni čekal řidič, se Marina zamyslela: “Proč si my holky vybíráme ‘zlé kluky’ s úspěšnými tvářemi, místo abychom milovaly dříče?”
