Když jsme se před více než deseti lety vzali, museli jsme s manželem nejprve bydlet u jeho rodičů. Když ale zemřela moje babička a odkázala mi byt, hned jsme se nastěhovali.
Splnil se nám sen: už roky jsme plánovali, že budeme mít vlastní bydlení a nebudeme se muset nikomu přizpůsobovat. Aby pomohla svému mladšímu synovi, manželovu bratrovi, prodala tchyně svůj byt a dala mu všechny peníze.
Pak odjela pracovat do Itálie a vrátila se jen několikrát, ale každý rok nám posílala jídlo a oblečení, za což jsme jí byli velmi vděční. My jsme jí na oplátku také pomáhali tím, že jsme jí posílali různé zboží z naší vlasti. A nedávno tchyně zjistila, že se jí zhoršuje zdraví. Proto se rozhodla vrátit do své vlasti.
Pak ale nastal problém: neměla kde bydlet. Můj mladší syn utratil všechny peníze a přestěhoval se k rodičům mé ženy, kteří nemohli přijmout starší ženu. Tchyně tedy požádala, aby mohla bydlet u nás, ale měli jsme malý dvoupokojový byt bez dalšího pokoje.
Byl jsem absolutně proti tomu, aby můj syn sdílel pokoj s babičkou, takže jsem na tuto nabídku nepřistoupil. Pronájem bytu také nepřipadal v úvahu, protože tchyně neměla peníze. Můj mladší syn jí odmítl pomoci s tím, že se musí postarat o rodinu.
Teď jsem rozpolcená mezi tím, že nechci tchyni přijmout do své domácnosti, a tím, že ji nemohu vyhodit. Situace je nesmírně těžká a já stále nevím, co mám dělat…
