Serhijův syn jel na nádraží. Když přijel, vystoupil z auta a pak pomohl matce Nadiji vystoupit. – “No, my jsme nespěchali. Zbývá ještě 40 minut. – “To je v pořádku, synku, já počkám v čekárně, ty jdi napřed. Serhij objal matku a odešel.
Naďa šla do čekárny, uviděla jedno volné místo a požádala ženu, aby jí ze sedadla sundala tašku. Žena to neochotně udělala. Po čtyřiceti minutách přijel vlak a Nadiia pomalu došla do svého vagonu.
Její syn bydlel ve městě a Nadiia v malé vesnici. Musela jet na poslední stanici, a tak si sedla na sedadlo u okna. Často jezdí do města za synem o prázdninách a o víkendech.
Cesta do vesnice trvá jemu i jeho rodině dlouho a on nemá co dělat. V kupé se usadily další dvě ženy v Nadijině věku a začaly si povídat o životě, hlavně o svých dětech.
-“Naše sousedka měla podobný příběh. Její syn odjel do hlavního města a oženil se. Nyní jsou její vnoučata dospělá. A sousedka žila ve vesnici. Tak za ní přišel její syn a řekl jí, že musí prodat svůj dům ve vesnici, aby mohla zaplatit první splátku hypotéky.
On a jeho žena se už rozhodli, že si koupí velký byt v hlavním městě, třípokojový byt. A soused se syna zeptal, kam se chystá jít, přece ne na ulici.
Syn řekl, že bude bydlet u nich v bytě. Prodali tedy dům a ona se přestěhovala do města. Když byl jejich vnuk malý a rodina potřebovala sousedku, pomáhala s domácími pracemi a hlídala vnuka. Pak ho vodila do školy, do různých oddílů.
A když vnuk vyrostl, bylo po všem. Stala se nepotřebnou a syn ji dal do domova důchodců. -“Mám úplně jiný příběh. V naší vesnici jeden pár nemohl mít děti.
Vzali si pětiletého chlapce ze sirotčince. Vyrostl z něj velmi dobrý muž, oženil se a měl děti jako všichni ostatní. Jen rodiče byli staří, jeden po druhém umírali. Syn se vrátil do jejich domu.
Sousedé se ho začali vyptávat, za kolik dům prodá. A syn odpověděl, že celý dům je velkou vzpomínkou na jeho rodiče a že nic neprodá. Přivede sem své děti a bude jim vyprávět o svých prarodičích.
Takové vděčné děti máme. Naďa poslouchala tyto příběhy a říkala si, jak je dobře, že si její syn zařídil vlastní život. A že se nedožaduje matčiných peněz a domova. Nadija vychovávala syna sama a byla ráda, že z něj vyrostl slušný člověk.
