Můj dům procházel rekonstrukcí, a tak jsem požádal dceru, aby mi poskytla nocleh. Dcera má volný pokoj a já jsem se tam asi na měsíc nastěhovala.
Dcera měla z této zprávy radost, a tak jsem si začala balit věci. Dceru jsem vychovávala v milující rodině, vždy jsme měli harmonii a vzájemné porozumění.
To nejdůležitější, co nás manžel naučil, byla úcta v rodině. Bylo to tak i v manželově rodině a prarodiče nám šli dobrým příkladem. Byla jsem si jistá, že nyní má stejný model chování i rodina mé dcery.
Po svatbě už dceru vídám jen zřídka. Hodně pracuje, takže se vidíme párkrát do měsíce. Občas se staví na čaj a říká mi, že je všechno v pořádku. Svého zetě moc neznám, párkrát mě přijel navštívit. Vypadá jako normální chlap.Nastěhovala jsem se k dceři a první den proběhl dobře.
Večeřeli jsme a já si všimla, že můj zeť nechal na stole špinavý talíř a šel se dívat na televizi. Dcera pak uklidila stůl a začala sama mýt nádobí. Chtěla jsem jí pomoci, ale ona řekla, že pomoc nepotřebuje. Druhý den mě probudil hluk televize.
Díval se na ni můj zeť, i když bylo deset hodin dopoledne. Myslela jsem si, že musí být v práci. Ale ukázalo se, že nyní pracuje na částečný úvazek, takže jeho pracovní den začíná ve 12.
Obědval, nechal talíř na stole a odešel. Když se zeť vrátil, trochu jsem se za něj styděla. Řekla jsem mu, že po sobě mohl uklidit, alespoň to zalít vodou, aby se dceři později lépe mylo nádobí.
Druhý den ráno se zeť pohádal s dcerou, protože mu špatně vyžehlila košili. Nemohla jsem se dívat na to, jak se k mé dceři chová. Nemá ke své ženě žádnou úctu, vůbec jí nepomáhá.
Ona, chudá a unavená, přijde domů z práce a rychle mu běží připravit večeři, každý den nové jídlo. Protože zeť nerad jí včerejší jídlo. Ale dcera mě okamžitě odvedla z místnosti a řekla mi, abych na zetě nekřičela.
Ukázalo se, že je pro ni zcela normální žít v takových podmínkách. Nechápu ji: vyrůstala v rodině, kde se o ni starali a respektovali ji? Moje dcera to teď v rodině nemá a vyhovuje jí to.
