Olja se nechtěla vrátit domů. Znovu vidět manželovu nespokojenou tvář, slyšet ho říkat, že je všechno špatně… Jaká to byla manželka, hospodyně a matka. I když ve skutečnosti s dětmi za celý týden strávil jen jeden den, půl dne.
A tento den byl pro Olju zkouškou. Stávalo se to každý pátek. Každý čtvrtek zůstávala vzhůru až do půlnoci a připravovala vše na další ráno.
Oblečení od ponožek po čepice a šály. Vše bylo dokonale rozděleno pro mladšího a staršího syna. Každý batoh stál zvlášť, takže bylo jasné, kam patří.
Oběd pro všechny tři syny a manžela. Stačilo chlapce ráno vzbudit, dát jim snídani, obléct je a odvést do školy. Ale Hnat měl pořád spoustu práce.
Nemohl odejít jediný pátek, aby nezavolal své ženě a neřekl jí, jaká je špatná matka, že nevychovává děti a jak je pro něj těžké je ráno připravit.
Jak nešikovně všechno připravila. Podstatné je, že Olja dělala každý den všechno sama. A každý pátek začínal její pracovní den v šest hodin ráno.
To byl jediný den, kdy musel její manžel vyzvedávat a odvážet děti. Dnes to bylo stejné. Olja řídila a cítila hořkost. Byla opravdu tak zraněná? Vždyť je to jen jeden den. A ona si vždycky všechno připraví, aby to svému Hnatovi ulehčila… Je pro něj tak těžké ocenit její stáří? Kromě toho pracuje každý den.
Z práce se vrací domů s těžkými taškami z obchodu a batohy dětí ze školy. Od první minuty začne pobíhat mezi kuchyní, obývacím pokojem, dětským pokojem a koupelnou.
Vyučování, večeře, sprcha pro děti, uložení do postele, úklid, příprava na zítřek. Bylo už kolem dvanácté, když se Olja pustila do nedokončené práce. Do rána to muselo být hotové.
Hnát celou tu dobu klidně odpočíval na pohovce a čas od času dával příkazy: ať mu udělám moučník, nebo vodu, nebo něco jiného… Pak klidně vypnul televizi, zívl a pronesl větu: “Já jsem dneska tak unavený!” a šel spát.
Po skončení všech domácích prací a pracovních chvil zůstal Olja sám. Ráda kreslila. Ale nikdo z její rodiny o tom nevěděl. Svému manželovi by se neodvážila přiznat.Koneckonců Ignát by určitě řekl, že to byla ztráta času a vyhozené peníze za materiál.
A stejného názoru by byla i Ignatova matka, která by Olině řekla, že plýtvá časem a nestará se o své děti. Proto Olja malovala potichu, aby to nikdo neviděl.
Ale čas, kdy malovala, se pro ni změnil v jinou dimenzi, jako by to byla jiná dimenze, kde se Olja cítila dobře a klidně. Kde vám lidé nic nevyčítají, ale mají vás rádi jen proto, že jste. Kamarádka o jejím koníčku věděla a často se jí snažila vysvětlit, že není normální skrývat před blízkými lidmi to, co milujete.
Naopak, měli by vás ve všem podporovat. Často slyšela svou kamarádku říkat: “Já bych už dávno odešla. Se svými dětmi. Nemohl bych žít jako ty!”
– Ale tohle je moje rodina. Miluju ho a děti…- To není láska!” odpověděla jí vždycky kamarádka a zavrtěla hlavou. Olja řídila a vzpomínala na první rok jejich manželství, kdy bylo všechno dobré a klidné.
Kdy byl její Hnat laskavý a starostlivý. Řídila a plakala… Když dojela domů, Olja si tiše sundala svrchní oblečení a boty. Najednou si ale uvědomila, že doma je ještě někdo jiný. Otevřela dveře do kuchyně a uviděla svého manžela a jeho rodiče.
Okamžitě jí bylo jasné, že jejich návštěva má něco nevysvětlitelného. “Obvykle mě vždycky varovali, že přijdou.” “Olino, posaď se.
Musíme si vážně promluvit,” řekla mužova matka. – “Možná nejdřív postavím na čaj a obejmu děti.” “Tvůj čaj a děti počkají.” Tchýnin tón zjevně nevěstil nic dobrého.
“Děje se něco?” zeptala se Olja nejistě. Proč si nedokážeš zorganizovat čas tak, aby ses mohla věnovat dětem a neotravovala manžela? Tak, jak by to měla dělat každá matka!- To myslíte vážně? Co je na tom špatného? Věnuji jim veškerý svůj čas doma a s dětmi.
Na Hnat mám jen pátky. To je směšné. On je otec a já jsem matka. – Neopovažuj se to říkat. Hnat je hlava rodiny. A protože si nemůže plnit své povinnosti manželky a matky, nemá čas budovat svou kariéru.
“Ale já taky pracuju,” pokusila se Olya namítnout, ale hned se zarazila. Konečně jí došlo, že ji okolí vnímá jako tu, která musí v jejich rodině všechno zařídit. Copak neměli základní povědomí o rozdělení rodičovských povinností? Cítila se zatrpkle. Olja vstala: – Kam jdeš? Ještě jsme nedomluvili.
– Už si nemáme o čem povídat. – Jak můžeš mluvit s mojí matkou?! – Konečně se muž přihlásil o slovo. – Já ne! Od dnešního dne budeme mluvit co nejméně a co nejméně. Vzala si děti.
Šla do vesnice k matce. – Mami, nebude to trvat dlouho. Pronajmeme si byt a odstěhujeme se. – Zůstaň, jak dlouho budeš chtít, dceruško. Pomůžu ti s chlapci.
První období bylo velmi náročné, plné slz a úvah o minulosti. Ale čas léčí. Jednoho rána, když všichni ještě spali, vyšla Olja na verandu a zamrzelo ji, jaká krása ji obklopuje. Podzim hýřil pestrými barvami a mladá žena chtěla tento okamžik zachytit.
Vzala si stojan a barvy. Našla si pohodlné místo a začala psát novou stránku svého života. Kde je svobodná a silná…
