Hryhorij Kornij pracoval jako mechanik v zemědělské společnosti.
Měl dům, hospodářství (prasata, kachny, husy, nutrie), 4 zeleninové zahrady, plný dvůr strojů, hodnou pracovitou ženu Marii a dvě děti.
Jeho nejstarší syn Maksym je již ženatý a žije v sousední vesnici. Jeho mladší dcera Uljana nedávno dokončila studium medicíny.
Hryhorij Kornij vždycky věděl, jak vydělat peníze, protože měl zlaté ruce. Všechno se mu v životě podařilo, jen kdyby si naši krásnou Uljanku dobře vzal, aby nepočítala ani halíř. Hryhorij Kornij měl nejlepšího přítele Petra Omelčenka.
Nejednou si spolu dali pár skleniček v místním baru. Petro Omelčenko provozoval ve vesnici vepřín a také prodával zemědělské produkty do okresního centra.
Měl jediného syna Jurije. Hryhorij tedy chtěl dát svou dceru za ženu svému jedinému synovi Petru Omelčenkovi. “Dcero, vezmi si Jurka Omelčenka, budeš žít jako sýr v másle – Otče, já miluji někoho jiného.
Tohle nepotřebuji, ani s pytlem peněz. Kdyby nebylo jeho otce, neměla bych za sebou nic. -Mykola Antoniuk se nedávno vrátil z armády. Už si našel práci v okresním centru. “Na podzim se budeme brát.” – Zbláznila ses, Uljano? Našla sis nějakého chudáka? Nemá nic, nejenže je sirotek, vyrůstal u tety, ale nikdo mu nepomůže.
Teta sama žije jako žebračka a synovci nepomůže ani penězi, ani laskavostí, protože nic nemá. Na dvoře má pět slepic, psa a kočku. Uljana klidně vyslechla otcova slova a pak pevně řekla: “Za Jurka Omelčenka se nevdám!
To je ono! Druhý den se Uljanin otec sešel s potenciální dohazovačkou. Popíjeli, jedli, zpívali a rozhodli se, že následující víkend půjdou na dohazovačku. Děti by neměly odporovat svým rodičům, tečka!
Hryhorij Kornij se vrátil domů a hned na prahu řekl své ženě, že zítra budou muset zapíchnout prase, protože “opil” svou dceru a ta je teď Jurkovou nevěstou. Příští víkend očekávejte dohazovače.
Manželka začala svého muže peskovat za jeho opilost a neuvážený čin: “Grigoriji, co to děláš? Jsi snad otrokář? Uljana není váš majetek.
Musíš ji přesvědčit slovy, ne ji nutit, aby si vzala někoho, kdo se jí nelíbí. Uljana všechno slyšela ze svého pokoje. V noci si sbalila věci do malé tašky. Napsala matce dopis na rozloučenou, pak vylezla oknem a utekla za svým milovaným Mykolou.
Vzali se bez svatby a pronajali si pokoj v obecním bytě. Hryhorij Kornij se s dcerou rok nestýkal a matka za ní jezdila každý měsíc.
Po smrti Mykolovy tety zdědil starý dům. Mladý muž byl pracovitý, a tak se rozhodl postavit nový dům. Jakmile začali stavět starý dům, Kornij se divil, jak to, že má Mykola tak šikovné ruce: všechno uměl, všechno pochytil za pochodu, přestože byl tak mladý.
Jednoho dne přišel k mladým na dvůr, nabídl jim pomoc a oni se usmířili. o šest let později měli Mykola a Uljana luxusní dům, velké hospodářství a dva syny. Všichni ve vesnici je nepřestávali obdivovat.
A Jura Omelčenko stále seděl svému otci na krku. Byl to dvakrát rozvedený povaleč. Uljanini rodiče si to se zetěm rozmysleli a všem řekli, že teď mají dva syny a dceru.
