Ze zvyku jsem po směně běžela do obchodu s potravinami. Ve výloze pekárny stála dívka. Byla oblečená velmi elegantně, ale staromódně, a bylo jasné, že její oblečení není z módního obchodu.
Stála tam sama, dokud k ní nepřistoupila její matka. Byla mladá, ale její unavené oči prozrazovaly těžký život. Holčička ukázala na koblihu s fondánem, ale maminka ji objala a řekla: “Dneska nemáme peníze ani na koblihu.
” Holčička přikývla, usmála se a dupala za maminkou. Když míjely výlohu, dívka se smutně podívala na koblihu, ale snažila se ovládnout své emoce, aby matce neublížila. Všimla jsem si jejich košíku. Byl plný těch nejúspornějších potravin. Okamžitě bylo jasné, že žena vše spočítala na haléř.
Měli jste vidět oči toho dítěte při pohledu na koblihy! Vzal jsem si celý košík sladkostí včetně koblih, protože ten den jsem dostal výplatu a mohl jsem si dovolit si je dopřát.
Pak jsem si pro ně šla. Držel je nějaký kluk, pravděpodobně bratr dívky, kterou jsem už potkal;Ale jeho máma zavrtěla hlavou a provinile se usmála: “Kirjušo, máma už nemá peníze, můžeme ti domalovat letadlo pastelkami? Přikývl, odložil barvy a postavil se vedle maminky.
Bratr i sestra byli velmi klidní. Na matku se neurazili, nevěřili. To znamenalo, že s nimi o tom matka mluvila a že svou situaci dobře znají. A já jsem byl uprostřed něčeho. Rozhodla jsem se, že jim koupím i nějaké psací potřeby.
Skoro jsem běžela k pokladně a požádala je, aby vše zabalili do dárkových tašek, aby to pro děti bylo překvapení, ne samozřejmá pomoc. Jenže jsem nevěděla, jak jim to dát, aby se maminka neurazila.
Když přišli k pokladně, šla jsem k nim s plnými taškami a řekla: “Dnes v našem obchodě pořádáme soutěž ‘Nejpřátelštější rodina’. Gratulujeme! A dala jsem dětem tašky, respektive jsem je před ně položila na zem, protože by je neudržely.
Zpočátku nereagovaly. Dívaly se přímo na matku a čekaly na její souhlas. Ta s úsměvem přikývla. “Moc vám děkuji. Ano, jsme velmi semknutá rodina!” řekla dívka. “Ano, a já je mám moc rád!” pokračoval chlapec.
Pohladil jsem je po hlavách, usmál se na jejich maminku a šel domů. Tento čin mě tak zahřál na duši, že mi to vydrželo ještě týden. Kdo jiný kromě těchto kluků by si zasloužil takový přístup, ne-li lepší?
