Jednoho rána se Kirill vracel domů z noční směny. Cestou domů si všiml podivné scény. Cítil, že něco není v pořádku, a rozhodl se to prozkoumat.
Cestou domů uviděl muže s asi desetiletou dívkou. Vše by bylo v pořádku, ale dívka měla velmi vyděšené oči a muž ji držel za zápěstí místo za ruku.
Bylo jasné, že ji pevně svírá. Pak se vydal jejich směrem. Šel pomalu. Jako by tím směrem stejně musel jít. Během chůze si v hlavě přehazoval, co by se za takovou podivnou dvojicí mohlo skrývat.
Když byl co nejblíže, všiml si, že dívka říká rty větu, která zněla jako “pomoz mi”. Kyrylovi došel čas. Poté se musel okamžitě rozhodnout, co bude dělat dál, jinak by bylo pozdě. Už věděl, že dívka není jeho dcera, sestra ani neteř. Kirill úplně nechápal, jak se k tomu rozhodl, ale pak dívku muži vytrhl. Doslova mu ji vytrhl z náruče.
Postavil se před dívku, aby se cítila v bezpečí, a hlasitě a zřetelně se jí zeptal: “Kdo je to pro tebe? Dívka jen pokrčila rameny a na tvářích se jí zaleskly slzy.
Muž se znovu pokusil dítě zvednout, ale Kirill stál pevně na svém. První pokus se nezdařil. Pak Kirill zavolal policii a muž utekl. Kirill se za ním rozběhl, aby ho chytil dřív, než přijede policie.
To se mu podařilo. Dívčina rodina nepřestává Kirillovi dávat dárky a děkovat mu, protože nebýt Kirilla, nikdo by nevěděl, co by se s nebohou dívkou stalo.