Všichni ve vesnici věděli, že babička Glasha má syna, ale nikdo ho nikdy neviděl. Žena říkala, že žije v zahraničí a nemůže přijet, ale každý měsíc jí posílá převody peněz.
Lidé pochopili, že si babička všechno vymyslela. Protože už tak žila velmi špatně. Ale jako většina našich důchodců si ze života nedělá legraci, stydí se za něj. Říká:
“A tak se o všechno stará sama – o malý domek, zeleninovou zahrádku a domácnost sestávající z několika slepic. Když Glafira dovršila osmdesátku, její zdraví se zhoršilo. Její spoluobčané nechtěli naslouchat jejímu odmítání pomoci, a tak za ní poslali sociální pracovnici, mladou dívku jménem Anna.
Stará paní se nejprve za svého asistenta styděla a zakrývala si oči. Pak si uvědomila, že Aňa je v tuto chvíli její jedinou oporou. Přinesla do domu vodu a uklidila.
A když uvaří jídlo, stará paní se rozpláče – už dlouho se tak dobře nenajedla. Celkově se stará paní se svou novou kamarádkou spřátelila.
Nyní se na ni vždy těší. Nikdy jí neřekne jinak než Annuška. Když přišla zima, večery byly dlouhé a nudné. Glafira proto občas požádala Anyu, aby s ní ještě chvíli poseděla, a ta nikdy neodmítla.
Z babičky se skutečně vyklubala velmi zajímavá společnice. Jednou, když babička Glasha mluvila o svém milovaném synovi, se Anya zeptala, kde je teď.Stará paní trochu zaváhala a řekla, že nezná jeho adresu.
Dívka navrhla, aby si ho vyhledala na sociálních sítích. Stařenka si samozřejmě nedokázala představit, že dnes můžete najít člověka podle jména a příjmení, aniž byste opustili svůj domov.
A Anna našla svou Sereženku na Instagramu. Celá jeho stránka vynikala přílišnou okázalostí. Parádní auta, dovolená na ostrovech v Karibiku a bohatství. Když Anya ukázala babičce svého syna, rozplakala se: “Můj Sergej!
Můj oblíbený syn! Dívka procházela fotografie v telefonu, zatímco stará žena si je pozorně prohlížela. Pak se její tvář náhle změnila a stala se podezíravou: “Annuško, to je tak bohatý? Je ten dům a auto celé jeho?” – No ano, ukázalo se, že ano.
Glafira dlouho mlčela a na jednom místě zírala. Anna se dokonce vyděsila: “Babi, jsi v pořádku? “Ne, Anno, vyděsila jsem se, když jsem si myslela, že Serjoža někde žvýká bombu a nemůže se ke mně dostat.
A teď se nebojím – to jen svět volá. Můj syn mě nepotřebuje. Na jaře už byla Glafira na další cestu příliš stará, a tak požádala Annu, aby ji odvezla do Nota Rius. Dům nebyl velký, ale byl dobře udržovaný a ona se rozhodla odkázat zahradu o rozloze deseti akrů.
O měsíc později Glafiřina babička zemřela. Anya o matčině smrti informovala Sergeje prostřednictvím sociálních sítí. Zmínila se také, že pro něj sepsala jakési dědictví. Serhij se objevil, ale až o dva týdny později. Byl tak upravený, jezdil drahým autem.
Prohlédl jsem si dům, trochu jsem si to spočítal a usoudil jsem, že by to byl skvělý letní dům. Téhož dne někdo tvrdě zaklepal na Anniny dveře. Serhij stál na prahu, v rukou třásl kusem papíru a křičel: “Jsi podvodník! Podvedl jsi mou matku, nenechám to být!
Ukázalo se, že babička Glasha přepsala svůj dům a pozemky na Annušku. A na syna, nejspíš z legrace nebo ze soucitu, přepsala své hospodářství.
Skládala se ze čtyř slepic a kurníku. Vesnice dlouho slýchala o Glafiřině odkazu. Všichni byli přesvědčeni, že se ta žena dokázala pomstít!
