– “Možná bych si měl pořídit milenku,” pomyslel si Slavko a podíval se na své kolegyně. “Voloďa i Sergej mají pletky.
Co je se mnou? Ještě nejsem stará, vypadám dobře a peněženka mi to dovoluje! Poté, co byla povýšena Slavíkova manželka Larysa, začala být poněkud agresivní.
Neustále svého manžela peskovala, že jí nepomáhá. A co má pomáhat? Může být v městském bytě pánská záležitost? Potřebujete vytlouct poličku? Je už dlouho přibitá. Mám opravit kohoutek? Je mi líto, ale on není instalatér! Na to jsou speciálně vyškolení lidé!
A všechno ostatní je ženská záležitost! Nemůže přece po večerech vařit boršč, ne? Mimochodem, Larisa od svého povýšení nevaří právě tento boršč.
Jednou se jí o tom zmínil Slavík, a dovedete si představit, co řekla? “Brambory, mrkev, červená řepa,” řekla, “aspoň je oloupu, než přijdu domů, a pak je uvařím! Kde vidíte muže, který by loupal brambory? Přijďte dřív a oloupejte je! Jsi žena!
Naučila ses chodit pozdě do práce a jako poslední vyzvedáváš dítě ze školky!Chudák dítě! Jak tam může být sám? “Vezmi si to,” říká, “sám. Přijdeš z práce dřív!
A jak se máš zvednout, když tě učitel začne nutit, abys něco dělal: pomáhal něco opravovat, stěhovat, zvedat. Ne! Je příliš unavený po práci, aby oral pro cizího strýce jen tak!
– To je tvoje chyba, že nemáš na nic čas, – řekl Slavík své ženě, – proč jsi vzal to povýšení? Kdybys zůstala ve stejném zaměstnání, nemusela bys zůstávat v práci dlouho do noci.”
– “No tak makej, aby tě povýšili,” řekla Larysa, “já se vrátím do své staré práce, budu vyzvedávat dítě ze školky včas a zase vařit boršč. Ze dvou obyčejných platů přece nemůžeme žít! Tyhle peníze nám stačí jen na internet a účty za služby.” “Jak jsi to dřív zvládala?” podivil se Slavík. A teď sama potřebuje peníze.
“Podívej se na ni!” zlobil se Slavík na tchyni: “Nemohla se dočkat, až se pustí do rekonstrukce! Ví, že máme připojení k internetu!” Ale Slavík nechtěl být povýšen.Viděl jsem, jak pracují moji starší kolegové:
žádná káva pro vás, žádný dřívější odchod. Slavka to nechce udělat. Je snad kůň nebo co? Každopádně už má Larysy a jejích rozmarů plné zuby. Rozhodl se jí pomstít.
Volba padla na kolegyni (proč chodit daleko?) Žannu: nebyla to krasavice, ale měla šarm a velkou krásu… Jedinou nevýhodou bylo, že měla malé dítě, ale s tou se Slavík milovat nemusel.
Žanna se ukázala jako překvapivě veselá, lehkovážná a poddajná dívka. Po několika schůzkách se znali jako nikdo jiný. Žanočka ho vždy vřele přivítala, připravila teplou domácí večeři a bouřlivé pokračování.
Larysu také čekalo milé překvapení: její matka souhlasila, že vnuka vyzvedne ze školky a nakrmí ho večeří, takže její žena začala zůstávat v práci ještě déle.
Myslela si, že když zůstane bez večeře, manžel se vzpamatuje a začne pomáhat v domácnosti, ale… Larysa nevěděla, že Slavík přišel domů jen pár minut před jejím příchodem.
Byl najedený a spokojený.Jediným momentem, který narušil Slavíkův nově spokojený a klidný život, bylo, když se Žanočka zamračila a přestala reagovat, když k ní přišel s prázdnýma rukama.
Večeře se stala vzácnou a náklonnost minimální. Žena ho navíc neváhala požádat, aby jí něco koupil: od jídla až po osobní věci. Každý týden mu také posílala květiny a dárky.
“No, to je v pořádku,” utěšoval se, “krmí mě výborným jídlem, považují mě za svobodného člověka, nic nepožadují (kromě peněz) a chtějí se pomstít Larisě! Žanny chutě rostly a jeho žena si zřejmě nevšimla, že její muž doma skoro nejí a nevěnuje jí pozornost.
“Uvidíme,” řekl Slavík, “jak budeš zpívat, až zjistíš, že tě opouštím! Byl si jistý, že jakmile své ženě řekne, že ji opouští kvůli jiné ženě, okamžitě si vzpomene na všechny své ženské povinnosti vůči manželovi.
Když Žanna požádala Slavíka o peníze, aby jí koupil nový kožich, pochopil, že je čas odejít.Poté, co slíbil kohanské ženě potřebné su mu, spěchal bez čekání domů. Jakmile uviděl svou ženu, jak se vrací z práce, zaujal teatrální pózu a řekl: “Lariso!
“Jak dlouho se budeš vyhýbat svým ženským povinnostem?” “Jakým povinnostem?” zeptala se žena unaveně, “jsem přece muž! Chci se pořádně najíst! Chci čisté košile a ponožky! – Jsi tu přede mnou. Co ti brání uvařit polévku?
Je to jednoduché. Stačí dát košile a ponožky do pračky a budou čisté. “V čem je problém?” “Aha, říkáš, že v tom není žádný problém?” Slavík vstal. Jdu od tebe pryč! K normální ženě! Už bylo na čase,” řekla Larysa klidně, “už mě nebaví, aby se mi tyhle věci válely na gauči. Mimochodem, ať tě ani nenapadne žádat o byt!
Všechny platby na internetu byly provedeny z mé karty. A teď mám dost peněz na to, abych si najal právníka a dokázal, že jsi do tohohle bytu neinvestoval ani korunu!” Slavík zrudl vzteky a překvapením jako ředkvička.”Jak to, že ho Larisa neprosí, aby zůstal?
Vždyť ho dokonce vyhazuje z bytu!” “Tak já ti ukážu!” “Určitě nemáš nic, co by mě překvapilo,” usmála se Larisa, “pospěšme si, chce se mi spát. Slavík nasadil úsměv a sebevědomě zazvonil u dveří. Můj miláček! Přišel jsem za tebou!
” Slavík chtěl vstoupit do bytu své bytné, ale ta se mu náhle postavila do cesty: “Nepamatuji si, že bych tě pozvala. Kdy jsem ti řekl, že chci u tebe bydlet? Slavík nevěděl, co má překvapeně říct, otvíral a zavíral ústa jako ryba.
“Lidi jako ty si sháním, Slavíku,” pokračovala žena s úsměvem, “abych si zlepšila finanční situaci. Mám malý plat a malé dítě. Takže soužití nepřipadá v úvahu!
Říkej si tomu, jak chceš, ale buď si zasloužíš mou náklonnost (bez soužití), nebo táhni do prdele! Jasné světlo měsíce osvětlovalo osamělého muže s kufrem, který nejistě kráčel po chodníku.
