Nedávno jsem potkal svého starého přítele. Byl celý skleslý a uplakaný a bylo na něm vidět, že má za sebou sto losů. Šel jsem se podívat, jestli nepotřebuje pomoc a co se mu stalo. Když odpověděl, uvědomil jsem si, že se stalo něco nesrovnatelného.
Řekl hlasem plným zoufalství: “Nikdo mi nepomůže, budu s tím žít do konce života, nikdy se za to neuvidím!” Pak jsem se ho snažil uklidnit a řekl jsem mu, že by bylo jednodušší, kdyby se alespoň rozpovídal a řekl mi, co se losovi stalo.Ukázalo se, že je v nemocnici, kde leží jeho stará matka.
Byla vážně nemocná a prožívala své poslední dny a bylo už pozdě jí pomoci. Faktem je, že nebyl ženatý a byl stále zaneprázdněn prací, takže se o starou ženu neměl kdo postarat a nenapadlo ho nic lepšího než poslat svou starou matku do domova důchodců.
Za což si teď hrozně vyčítal. Řekl, že tento hřích nemůže odčinit a že svaly pravdy ho budou pronásledovat až do konce jeho dnů.Tehdy se mu zdálo, že to bylo správné rozhodnutí, protože platil slušné peníze za to, že o něj bude řádně postaráno.
Úplně však zapomněl, že žena kromě péče potřebuje i pozornost a lásku. Celou dobu se ospravedlňoval tím, že pracuje na manažerské pozici, kde je veškerá zodpovědnost na něm, a v práci musí trávit spoustu času, takže nemá čas matku navštěvovat, ale ani jí nezavolal.
A dnes ráno ji někdo ze zaměstnanců kontaktoval a požádal ji, aby přijela, protože jeho matka je příliš stará na to, aby měl čas ji navštívit.
Okamžitě všeho nechal a šel do obchodu s alkoholem. Stále si opakoval, že by raději zemřel na rum, protože v obchodě s alkoholem nebyl už rok.
Když vstoupil do nemocničního pokoje, uviděl matku ležet na posteli a těžce dýchat. Byla velmi slabá, její obličej byl téměř bílý a bělostný a dýchání doprovázelo sípání.
Obrátila se na syna a požádala ho, aby ji poslouchal a nepřerušoval ji, protože se jí špatně mluvilo. “Chlapče, nezlob se, že jsem ti o své nemoci neřekla dřív, už tak máš spoustu práce a já tě nechtěla obtěžovat.
Lékaři mi nic neříkají, ale já cítím, že se blíží konec, a tak jsem tě požádala, abys mi zavolal a mohli jsme se sejít.
Chtěl jsem tě jen vidět a ujistit se, že jsi v pořádku, protože jsem tě dlouho neviděl. Nebojím se, jsem zvyklá být sama, jen se bojím o tebe, aby ses takhle nikdy necítila, aby se o tebe tvé děti vždycky postaraly.
Kéž bych to mohla vidět, kéž bych mohla vidět svá vnoučata, jejich radostný smích, jak rostou. Prosím, neotálejte, vdejte se, založte rodinu, protože rodina je to nejdůležitější v životě, a já chci…
