Před nedávnem se ve třídě mého dítěte objevil nový žák. Tato dívka pocházela z velmi chudé rodiny. Všichni věděli, že žije s matkou, která se rozvedla s manželem.
Ten rodinu opustil a nikdy neplatil výživné. Ale nevěděla jsem, že je to tak zlé. Ale to, že dívka musí chodit do školy, byla pro nás všechny novinka. Můj syn chodí do té nejjednodušší školy.
Přesto je v této instituci vše slušné a dobré. Učitelé jsou milí a kvalifikovaní a škola má dokonce i bazén. Školáci obvykle obědvají v jídelně.
Pro žáky základních škol je zdarma. Od páté třídy se za jídlo platí. Na to si nestěžuji. Jídlo v jídelně je dobré, kvalitní a není tak drahé. Žádné z dětí nikdy nemělo problém sehnat peníze na jídlo.
Situace Diny však nebyla tak jednoduchá. Dívčina rodina neustále potřebuje peníze.
Dinin otec jí a její matce nijak nepomáhá a ani s nimi nekomunikuje. Dívka chodila do soukromé školy, ale po rozvodu si to její matka nemůže dovolit.
Přestěhovaly se k babičce a žijí v malém bytě. Dinina matka tvrdě pracuje, ale stále nemají dost peněz. Dozvěděla jsem se to od jejich souseda: mého přítele. Podle toho, jak to vypadá, se nedá říct, že by Dina měla nějaké finanční problémy.
Dívka vždy vypadá upraveně a domácí úkoly si dělá včas. Kvůli své stydlivosti má málo kamarádů, ale celkově je to nejobyčejnější dítě. Dina matka vždy přispívala na různé akce, aniž by dávala najevo nějaké rozhořčení.
I když šlo o značné částky. Když jsem před několika dny vyzvedávala syna po škole, požádal mě, abych ho nakrmila. Překvapilo mě to, protože měl peníze na oběd.Kolja zaváhal, když jsem mu položil přímou otázku týkající se peněz.
Nakonec však odpověděl: “Nenadávej, ano? Přikývla jsem: “Vrátila jsem ti oběd, mami. Dině. Vypadala jako hlava s vlasy. Víš, že jsou to dny, že? Můžu jíst doma.
Je to tak? Bylo pro mě těžké najít správná slova, ale nakonec jsem syna ujistila, že udělal správnou věc. To, co udělal, mě však velmi překvapilo. Bylo to velmi ušlechtilé.
A na jídle nezáleželo, Kolja se opravdu mohl najíst doma. O týden později se ve škole konala schůzka, kde si některé maminky stěžovaly na Dinu. Říkaly, že vzala jejich dcerám oběd. Matky uvedly, že Dina neustále žádala ostatní studenty o jídlo.
Dokonce šla tak daleko, že olízala všechny lžíce! Podle těchto žen měla Dina špatnou výchovu. Mnozí s tímto názorem souhlasili. Nemohl jsem to jen mlčky poslouchat. Připadalo mi to tak nespravedlivé! Vyskočil jsem a řekl, že je to všechno lež.
Že Dina je moc hodná holka, která po ostatních nikdy nic nechtěla. Děti jí samy nabízejí pomoc. Podpořila mě jiná matka.” – Přestaňte Dinu pomlouvat!
Všichni známe finanční situaci její rodiny. Její matka tu dodnes není, tvrdě pracuje, protože jinak by rodinu neuživila. Nemůžete takhle lhát o dítěti, které nic špatného neudělalo. Co jste to za lidi? Nestydíte se za sebe? Poté dala učitelce nějaké peníze.
– Ať se Dina tento měsíc nají. Chci jí nějak pomoci. A vy všichni byste se měli učit od svých dětí. Jsou stokrát laskavější než vy! Prokázali skutečnou šlechetnost!
Po těchto slovech žena jednoduše odešla ze třídy. Všichni mlčeli, styděli se a zjevně nevěděli, co říct.
Udělal jsem to, co ona, a dal jsem učitelce taky peníze. Po mně to udělali skoro všichni. Jen matka, která začala ten lživý rozhovor o Dině, nedala nic najevo.
Vybrali jsme tolik peněz, že se Dina mohla celý rok stravovat v jídelně. Byla jsem na hodné děti i jejich rodiče velmi pyšná.
Kdyby naše děti neprojevily spolužačce takovou laskavost, nic bychom neudělali a prostě bychom nešťastnou situaci této dívky ignorovali. Je velmi snadné ignorovat neštěstí druhých lidí.
