Bydlím s rodinou v panelovém domě. Nedávno jsme si s manželkou koupili byt a já jsem pět let pracoval v zahraničí, abych si na něj vydělal.
Jsme velmi šťastní, že jsme si splnili sen a nyní si bydlení v něm užíváme. Vše by bylo v pořádku, nebýt našich sousedů, se kterými jsme se kvůli velké rodině žijící v našem domě pořádně pohádali. Máme skupinu na Viberu, kde si se sousedy stále dopisujeme.
Jednou večer jsem se připojil k další skupině, kde aktivní obyvatelé domu nabídli pomoc početné rodině. V této skupině byli všichni sousedé kromě muže a ženy, kterým jsme měli pomoci.
Mají opravdu těžkou situaci, protože manžel nepracuje a žena nemůže chodit do práce, protože má šest malých dětí. Rodiče a další starostliví lidé jim pomohli koupit dům a provést jeho opravy. Této rodině vždy někdo pomůže a vyřeší její problémy.
Skupina nabídla, že převede peníze pro početnou rodinu a předá jim je v obálce. Téměř všichni sousedé peníze darovali, ale my s manželkou jsme to odmítli.
Teď máme se sousedy velký spor, protože si myslí, že bychom měli pomáhat, protože máme práci, a můj manžel, který má šest dětí, nikde nepracuje.
Ale já s tím nesouhlasím, protože Volodymyr má ruce a nohy a není postižený, takže může také chodit do práce a živit rodinu, a ne žít z peněz, které jim dává stát a lidé, kteří se starají. Nechápu, proč mám živit cizí děti.
Mám vlastní děti, dvě: čtyřletou holčičku a dvouletého chlapečka. Moje žena nikde nepracuje, je na mateřské dovolené a žijeme z mého platu. Ale nikoho nezajímá, kde bych měl vzít peníze navíc, abych pomohl ostatním lidem.
Uráží se na mě a požadují, abych peníze převedl, protože všichni obyvatelé je převedli nebo převedou a já jsem jediný, kdo ušetřil peníze pro početnou rodinu.
V dnešním světě můžeme kontrolovat, kolik máme dětí, ne rodit a čekat, že nám všichni pomohou. Než porodíte, musíte si spočítat své síly a přemýšlet sami za sebe. Děti nejsou hračky, je třeba je krmit, oblékat a vychovávat samostatně, ne s pomocí jiných lidí.
