Nasťa plakala v nejšťastnější den svého života. Faktem je, že neplakala ze štěstí, ale z nelibosti. Anastázie se vdávala v jednatřiceti, což je u mnoha starousedlíků považováno za poměrně pozdní věk.
Všichni hosté ve svých přípitcích zmiňovali Nastin věk, jako by chtěli říct, že měla štěstí, že ji sbalili. Když tchyně viděla, že Nasťa je na pokraji sil, rozhodla se vzít věci do vlastních rukou… Nasťa v nejšťastnější den svého života plakala.
Faktem je, že neplakala ze štěstí, ale z nelibosti. Anastázie se vdávala v jednatřiceti, což je u mnoha starousedlíků považováno za poměrně pozdní věk. Všichni hosté ve svých přípitcích zmiňovali Nastin věk, jako by chtěli říct, že měla štěstí, že ji sbalili.
Když tchyně viděla, že Nasťa je na pokraji sil, rozhodla se vzít věci do vlastních rukou.- Drahá, vždycky jsem snila o dceři, ale Bůh mi dal dva syny. Dnes jsem oficiálně našla dceru.
Neposlouchejte všechny ty lidi. Vždycky tu byly a budou jazyky. Vím to z první ruky, protože jsem se oženil v 31 letech. Vítej v rodině, dcero. Vypadalo to jako pouhá slova, ale tato slova zachránila Nastě celý den.
Nejenže se uklidnila, ale také dosáhla nové úrovně vztahu se svou tchyní. Šťastní lidé nepomlouvají druhé.
Nešťastní lidé říkají o druhých ošklivé věci a snaží se tak utěšit sami sebe a ustrašení lidé urážejí druhé zastřeně, jako by naznačovali “špatný lék”.
Nasťa se svými drtiči svatebních darů už nikdy nepromluvila. Takové příbuzné a přátele nepotřebovala, zvláště už ne.
Odvážně je vyškrtla ze svého života. Dnes je Nasťa šťastná. Má velké štěstí na manžela i tchyni. Zpočátku ani nevěřila, že by v rodině mohlo být vše tak klidné a harmonické.
Jednoho dne jde Anastázie s tchyní do nákupního centra vybrat kočárek pro syna, který se jí za pár měsíců narodí.
