Nedávno jsme si s Igorem pronajali byt na internetu. Od té doby k nám neustále chodí hosté. Přicházejí, aby všechno viděli na vlastní oči. Manžel říká, že jsem to měla nechat v té nádobě.
Já jsem však nic neřekla, to moje matka to všem řekla. O pár hodin později zazvonil zvonek znovu. Tentokrát to byla moje sestra s kufrem a dítětem v náručí. Říkala, že musím Péťu přihlásit, aby mohl chodit do školky, a ona musí přihlásit ji, aby mohla dostat práci.
Zuřila jsem, ani mi nezavolala. Řekla, že bych se začala vymlouvat, a tak se objevila neohlášená. A tak má šanci změnit svůj život.Bude si hledat manžela a práci. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to špatně.
Vždyť pro ně ani nemáme místo. Sestře to však bylo jedno, chovala se, jako bych u ní doma byla já.
Otevřela ledničku, zakousla se do šunky, nakrájela okurky. Opakovala jsem, že budeme žít společně s manželem. Sestra už byla rozhodnutá, že s námi bude spát na gauči a miminku koupíme postýlku… Začala plácat nesmysly, že manželovi řekne, že jsem těhotná.
Zavolala Ihorovi a začala si stěžovat. Vyprávěla nám nějaké vymyšlené historky, abychom se cítili špatně.Požádala ho také o ruku. Muž tento cirkus klidně sledoval. Vzal sestru a její dítě za ruce a odvedl je i s kufrem ze dveří. Ráno mi volala matka, byla rozzuřená.
Zlobila se na mě za to, co jsem udělal, a říkala, že už nemá rodinu. Tak se stalo, že jsme koupili byt, a tím jsme uviděli skutečné tváře některých našich příbuzných. Ale bylo to tak nejlepší.
Teď žijeme s manželem v klidu a šťastně. A tito lidé odešli z našeho života z vlastní vůle.
