Když mi byly čtyři roky, rodiče se rozvedli. Přesněji řečeno, matka opustila mého otce kvůli jinému muži a vzala mě s sebou. Tím však moje spojení s otcem neskončilo.
Pravidelně platil za alimenty a já s ním trávil každý víkend. O několik let později se otec znovu oženil, jmenovala se Olha. Byla vdova a měla dvě děti, Sašu a Natašu. Nějak jsme se rychle spřátelily a já se na víkend těšila s velkým očekáváním.
S tátou a Olgou jsem si připadal jako ve vlastní rodině. Moje matka a její nový manžel měli také syna. Pak si matka s nevlastním otcem založili vlastní firmu. Bohužel jim podnikání nevyšlo a museli prodat svůj byt, aby pokryli dluhy.
Přestěhovali jsme se do dvoupokojového bytu na předměstí. Ve čtyřech jsme se tísnili v malém bytě.
Můj nevlastní otec se nějak nepozorovaně stal alkoholikem. Matka si musela najít práci a já musel hlídat bratra. Nějakou dobu jsem to snášela, ale jednoho dne jsem si prostě sbalila věci a odstěhovala se k otci.
S matkou jsem už nikdy nepromluvila. Jen jednou jsem o ní slyšel – byla zbavena mateřství a můj bratr byl poslán do sirotčince.
Bylo to, jako bych se v otcově domě znovu narodila. Teta Olja a babička Klára (její matka) mě přijaly velmi laskavě.
Nyní je mi pětatřicet let, jsem vdaná a mám dva chlapce.Saša a Nataša také založily rodiny.
Všichni žijeme šťastně až do smrti. Když matka zemřela, ukázalo se, že jsem její dědic, a teď mám vlastní dům. O rok později zemřel můj otec. Saša a Natálka po něm zdědily byt a já jsem dostal tátovo auto.
Táta měl také daču. Rozhodli jsme se, že si ji necháme pro sebe. Matka se o mém dědictví nějak dozvěděla, našla si mě a snažila se mě “nalákat”:
“Musíš se se mnou a mým bratrem podělit o své dědictví, o svou skutečnou rodinu, o své dědictví.
Všechno prodáš a peníze rozdělíme mezi nás tři. Řekl jsem jí, aby odešla a už za mnou nechodila. Ani se stížnostmi, ani pro pomoc… Často se scházíme na dače. Já, Nataša, Saša a samozřejmě moje teta Olia. To je moje skutečná rodina.
