Moje matka žila ve vesnici. Její dcera se provdala a odstěhovala se do města. Můj zeť je bohatý muž, úspěšný podnikatel. Je to zaneprázdněný muž.
Její dcera byla stále na služebních cestách se svým manželem a matku navštěvovala jen zřídka.
Rozhodla se ji tedy navštívit v domnění, že s vnučkou stráví spoustu času, protože její rodiče pracují dlouho do noci, nakrmí vnučku výbornými čerstvě upečenými koláči, půjde na procházku a uvaří večeři pro zetě a dceru.
Na cestu se dlouho připravovala. Do cestovní tašky nacpala výborné džemy, konzervy a sušené ovoce, které její dcera milovala.
Ovoce a zeleninu dala do košíku a vyrobila hračku pro vnučku. Moc se jí po nich stýskalo a těšila se na ně. Vzala láhev dobrého domácího vína pro svého zetě.
Určitě mu bude chutnat. Její dcera se s ní setkala na nádraží. Objaly se, utřely si slzy a šly domů. Vnučka však babičku přivítala velmi chladně.
Pozdravila ji a zavřela se ve svém pokoji. Ven vycházela, jen když chtěla jíst nebo jít na záchod.
Babička jí dala hračku. Vzala si panenku, pokrčila rameny, položila ji na stůl a ani nepoděkovala. Večer přišel zeť domů, pozdravil a posadil se ke stolu.Jedli jsme, povídali si, pili čaj.
Zeť chválil víno. Cesta byla dlouhá, žena byla unavená a ptala se, kde bude spát. Dcera ustlala, popřály si dobrou noc a šly si lehnout. Ležela v posteli a přemýšlela, jak je doma dobře.
Ale za pár dní se přístup k ní dramaticky změnil. Dceřin manžel přišel domů nešťastný, začal být agresivní. Byl na svou ženu hrubý. Zamykali se ve svém pokoji a bylo slyšet jejich hlasy, jak na sebe křičí.
Zeť řekl, že s tchyní žít nehodlá, a manželka řekla, že má matky plné zuby, ale nemůže ji vyhodit z domu a nechat ji na ulici. Matka nečekala, že to uslyší od vlastní dcery.
Druhý den ráno dcera řekla: “Mami, tady nemůžeš zůstat, otravuješ nás, jdi domů, takhle je to lepší.” Rychle si sbalila věci a odešla. Bylo jasné, že tohle bylo jejich poslední setkání.
