Bylo mi dvanáct let, když otec opustil matku a mě. Vyrůstala jsem bez otce a to mělo velký vliv na můj život. Ale život s ním mě změnil stejně tak.
Jediné, co si o svém otci pamatuji, je to, jak se choval k mé matce. Vzpomínám si na chvíli, kdy jsme byli všichni tři na trhu. Každý zná tyto veselé prodavače a ví, jak vtipkují, aby přilákali zákazníky. Maminka se s jedním z nich dala do řeči.
Otec, když viděl, jak se máma usmívá, udělal přímo na trhu žárlivou scénu. Bože, báli jsme se jít domů. Věděli jsme, co nás tam čeká. Každý skandál v rodině obvykle končil otcovým výpraskem.
Nevím, proč to otec matce udělal. Byl velmi žárlivý; nevím, kde se vzala ta nedůvěra k ostatním. Proč nás opustil? Protože mu jeho kamarád řekl, že mě máma vzala na projížďku.
Nevypadám jako můj otec, ani nemám stejnou povahu. Opravdu nemáme nic společného. Nejhorší na tom je, že tomu můj otec uvěřil. Další skandál s násilím vyústil v jeho odchod od rodiny.Otce jsem už nikdy neviděl a nikdy jsem o něm neslyšel.
Opustil nás v nejtěžší chvíli. Maminka musela pracovat ve dvou zaměstnáních, abychom neměli hlad.
Později jsem dokončila školu, sama nastoupila do ústavu a zároveň si našla práci ve svém oboru.
Teď už nám s maminkou rozhodně nic nechybí a jsem jí za to velmi vděčná. Nedávno mě otec našel na internetu. Omlouvá se a chce obnovit komunikaci. Říká, že se změnil.
Nemůžu mu odpustit a přátelé mi říkají, abych mu dala šanci. Dovedete si představit, jak se budu dívat své matce do očí, když mu odpustím? Matce jsem o naší korespondenci neřekl.
Jednou od něj dokonce odmítla brát alimenty. Ale soudě podle naší minulosti bych se nedivil, kdyby teď otec podal žádost o výživné.
