Manželova matka nás vždy podporovala. Koupila byt, pomohla s rekonstrukcí a teď hlídá našeho vnuka.
Moje těhotenství bylo dost náročné, ale Světlana Michajlovna byla se mnou každou minutu. Uklízela, vařila a navštěvovala mě v nemocnici.
V poslední době mě však tchýnina přílišná přítomnost začala rozčilovat. Snažila jsem se jí naznačit, že její pomoc nepotřebujeme. Světlana Michajlovna mi opravdu hodně pomohla, bez ní bychom to nezvládli. Dělá všechno pro to, abychom byli šťastní.
Když jsem jí řekla o novém přírůstku, tchyně se rozplakala radostí. Pomáhala mně i mému synovi a já se toho nemohla nabažit. Tchyně dělala všechny domácí práce a já se musela starat jen o dítě.
Na matku jsem se nemohla spolehnout, protože bydlela daleko. Světlana Michajlovna mi hodně pomáhala, ale pak se její pomoc stala vtíravou. Každý den jsem viděla to samé, už mě to unavovalo, chtěla jsem být v tichu.
Nemohla jsem si ani zdřímnout, tchyně mi neustále vyprávěla o svých kamarádkách a dávala mi rady. Upřímně řečeno, nechtěla jsem poslouchat příběhy lidí, které jsem ani neznala.
Svitlana Michajlovna také začala dělat pořádek v domě a dávat věci do pořádku po svém. Snažila jsem se mlčet a nehádat se. Ale jednoho dne jsem šla do lékárny, a když jsem se vrátila, viděla jsem tchyni, jak myje nádobí a můj syn si hraje s prášky, které pro něj byly velmi nebezpečné. Byla jsem jako omámená.
Tehdy jsme se poprvé pohádali a tchyně řekla, že jsem nevděčná. Začala mi vyčítat všechno, co za tu dobu udělala. Byl jsem v šoku, protože jsem ji nikdy nepožádal o pomoc, byla to výhradně její iniciativa.
Tchyně odešla a na vnuka okamžitě zapomněla… Kam se poděla její nesmírná láska? Manžel chce, abych se matce omluvila, ale já si myslím, že za tuto situaci nemůžu. Co byste udělali na mém místě?
