Toho dne jsem se konečně rozhodla opustit manžela, přestože jsem věděla, že mě nikdo nepodpoří.
Přátelé a známí považovali naši rodinu za ideální: pracující manžel, tři děti, které už studovaly na institutech, a velká domácnost.
Ale mně bylo jedno, co si myslí. Když jsem si balila věci, manžel byl v práci a já všechno řekla dětem; ty zuřily a nepodpořily mě.
Bylo to těžké rozhodnutí, ale cítila jsem se svobodná a věděla jsem, že mě čeká štěstí. Ještě před tímto rozhodnutím jsem jednou večer potkala v obchodě svého starého přítele Sašu.
Byli jsme spolu už od střední školy, ale když nám bylo osmnáct, odešel a ztratili jsme kontakt. Po tolika letech odloučení jsme si nedokázali říct ani slovo, jen jsme se na sebe dívali a usmívali se.
Bylo to osudové setkání, dlouho jsme seděli na lavičce a povídali si o všem, co se nám v životě přihodilo.
Během rozhovoru se Sašou jsem si uvědomila, že už nechci žít se svým manželem, protože se cítím jako jeho otrok. Očekával, že mu budu nosit a sloužit, a děti za mnou chodily, jen když něco potřebovaly.
Při rozhovoru se Sašou jsem si uvědomila, jak jsem nešťastná, a on rychle našel řešení – měla jsem s ním odjet do jiného města. Měl tam byt, dobrou práci a mohl mi najít nějakou brigádu, abych se doma nenudila.
I když jsem zpočátku váhala, jestli mám opustit celý svůj život kvůli něčemu neznámému, vzpomněla jsem si, jak moc jsme se se Sašou milovali, když jsme byli mladší, a jak mi slíbil, že si mě vezme.
Nemoc jeho matky všechno změnila a on musel odejít. Když jsem odešla z domu, volal mi manžel a chtěl vědět, kde jsem a proč není jídlo.
Ale já se jen zasmála a zavěsila a připadala si, jako by mi bylo ještě dvacet let. Saša se o mě postarala a zakázala mi vstávat brzy ráno.
Každé ráno mi dělal kávu a sendviče. Večeřeli jsme spolu a někdy jsem ho chtěla překvapit neobvyklými pokrmy.
Vždycky byl nadšený a říkal, že bych měla pracovat jako kuchařka. Saša dokonce pomáhal s domácími pracemi, vždycky umyl nádobí, abych si nezkazila manikúru.
Bavilo ho udržovat doma pořádek a byl ochotný tomu věnovat čas. Nemusela jsem ho o nic žádat, protože všechno uměl a měl to rád. Tohle je nový život, kde nejsem otrokyně, ale milovaná žena.