Od samého začátku rodinného života jsem se snažila být pro svého manžela lepší, než ve skutečnosti jsem.
Nelitovala jsem se, tvrdě jsem pracovala, někdy ani neodpočívala, aby bylo doma dokonale čisto. Vdala jsem se brzy, v devatenácti letech.
Tehdy jsem ještě nechápala, jak se správně zachovat. A tchyně mi byla hodně v patách. Zpočátku jsme bydleli u manželových rodičů.
A tchyně mi řekla, že se jejímu synovi nevyrovnám. -“Pamatuj, že přijde den, kdy tě můj syn opustí.
Pak začal můj manžel stoupat po kariérním žebříčku a my se mohli odstěhovat od jeho rodičů. V hlavě mi však často zněla slova mé tchyně. Bála jsem se, že mě manžel opustí.
Proto jsem se ho snažila ve všem poslouchat a ignorovat své vlastní touhy. Nepamatuji si, kdy jsem si naposledy koupila něco nového, přestala jsem se o sebe starat.
Úplně jsem se rozpustila ve svých dětech a manželovi, zabředla jsem do každodenního života. Peníze, které mi manžel dával na své osobní výdaje, jsem zase utratila za potraviny do domácnosti. A v poslední době jsem si všimla, že manžel zůstává po práci dlouho do noci.
A když přijde domů, je velmi unavený. Možná se ani nedotkne večeře a jde rovnou spát. Začala jsem mít podezření, že se s někým schází.
Kvůli tomu jsem v noci plakala a vzpomínala na slova své tchyně. Myslela jsem si, že mě manžel každou chvíli opustí.
Bála jsem se, protože ho mám moc ráda a nedokázala jsem si představit, co bych si bez něj počala.
A pak mi jednou večer manžel řekl: “Miláčku, vzal jsem si práci navíc, abych ti splnil tvůj sen, jedeme na měsíc k moři.
Vidím, jak jsi unavená a jak moc si potřebuješ odpočinout. Rozhodně jsem nečekala, že to uslyším, ale byla jsem tak šťastná. A už jsem se bála a vymýšlela si neexistující zradu.
