Vyrůstala jsem bez otce, vychovávala mě matka, která o něm nikdy nechtěla mluvit. To mě přimělo přemýšlet o tom, co se mezi nimi stalo. Teď jsem vdaná a mám vlastní rodinu.
Moje matka si však stále myslí, že jí dlužím za to, že mě vychovala. I když jí pomáhám, mou prioritou je starat se o manžela a dítě.
Jednoho dne nás matka požádala, abychom jí koupili nový nábytek, opravili koupelnu a zaplatili dovolenou v sanatoriu. Bylo těžké odmítnout její neodbytné požadavky, a tak jsem slíbil, že jí koupelnu opravím.
Můj manžel z tohoto nápadu nebyl nadšený, protože jsme si museli vzít půjčku od banky.
Matce se nelíbila jen koupelna, chtěla od nás víc. Jednou jsem si koupil nový kabát a ona, místo aby mi udělala radost, mi vynadala, že zbytečně utrácím peníze.
Matka mi připomněla, že to byla ona, kdo mě vychovával sám a odepřel si všechno, abych mohl mít všechno, co jsem chtěl. Abych ji uklidnil, slíbil jsem jí, že udělám všechno, co bude chtít. Později mě manžel vyhodil z našeho bytu a přivedl s sebou jinou ženu, která čekala dítě.
Víte, ani jsem mu to neměla za zlé, protože ne každý by chtěl žít se ženou, která tráví většinu času s matkou. Přesto rozvod, navíc za takových okolností, není snadná věc, takže jsem byla na pokraji zoufalství.
Požádala jsem matku o pomoc, ale ta mě odmítla, dovedete si to představit? Zatímco jsem přemýšlela, co dál a co s dcerou, dostala jsem dopis od muže z Ameriky, který tvrdil, že je můj otec.
Teprve nedávno zjistil, že má dceru, a tou dívkou jsem byla já. Můj otec měl s matkou těžkou minulost, ale chtěl mi pomoci tím, že mi koupil byt. Po přestěhování do nového bytu se matka s bývalým manželem usmířila. Domnívám se však, že jim nic nedlužím a mohu s nimi udržovat co nejvíce neutrální vztahy.
Nyní můj otec připravuje dokumenty, abychom se s dcerou přestěhovaly k němu do Ameriky. S bývalým manželem nehodlám být vůbec v kontaktu.
