Je mi 30 let, můj bratr je o 4 roky starší než já. S bratrem jsem neměl rodinný vztah. Nebyli jsme přátelé. Byli jsme jen velmi odlišní. Nelíbilo se mi, že než jsme se vzali, šel můj bratr se svými přáteli a pak se z něj stal poskok.
Neměl žádný vlastní názor. Jsem na to zvyklý, takže si udržuji odstup – snažím se neangažovat v jejich rodině a nepouštím je do té své.
Oba jsme dospěli, opustili rodiče a každý z nás se snažil vybudovat si vlastní život.Rodičům jsem vždycky pomáhal, nosil jsem jim všechno, co potřebovali, a bratr si na ně vzpomněl jen o velkých svátcích.
Před čtyřmi lety mi zemřela matka. Začal jsem častěji navštěvovat svého otce. Uklízela jsem, vařila, prala, stejně jako to dělala moje matka. Můj bratr a jeho žena navštěvovali otce jen na jeho narozeniny.
A pokaždé si stěžovali na svůj život, na nedostatek vlastního bydlení. Před dvěma lety dostal můj otec strašnou diagnózu. Potřeboval hodně peněz na léčbu. Otcovy i moje úspory byly rychle vyčerpány.
Požádal jsem o pomoc bratra, je to syn, takže jsem mohl počítat s jeho pomocí. Peníze mají, protože šetřili na byt. Ale místo mého bratra odpověděla švagrová.
Řekla, že otci nepomohou. Byt byl pro ně důležitější. V té době jsem žila ve své malé, ale velmi pohodlné garsonce, kterou jsem se rozhodla porodit. Táta mi to zakázal, ale já mu vysvětlila, že se chci rozšířit, takže to bylo v pořádku.
Kromě bytu měl otec ještě auto a daču. Ale rozhodl jsem se, že auto potřebuju, abych mohl otce vozit, a dača byla ve špatném stavu, takže jsem ji musel nejdřív opravit.
Týden předtím, než naposledy vydechl, na mě otec přepsal veškerý svůj majetek. Můj bratr a švagrová jsou přesvědčeni, že se k nim otec nechoval spravedlivě. Požadují, abych se s nimi o peníze rozdělil. A jsem si jistý, že jim nic nedlužím..
