Valeria, Michail a jejich dcera Vika žili spokojeně ve svém třípokojovém bytě. No, nebo rodinný život se zdál šťastný jen Valerii. Jednoho dne jí manžel oznámil, že chodí s jinou, nechal vše manželce a odešel z domu. Valeria zůstala s dcerou sama.
Ani po oficiálním rozvodu nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Žili šťastně, jak se mohlo stát, že se všechno v jediném okamžiku vypařilo? Obecně platí, že čas zahojí všechny rány.
Valeria si začala pomalu zvykat na novou situaci. Vika vyrůstala chytrá a krásná. Všechno šlo skvěle až do jednoho okamžiku: bylo jí pětadvacet a nikdy neměla vztah.
To Valerii trochu vyděsilo, ale jednoho dne dcera matku přece jen potěšila zprávou, že má přítele a chce se seznámit se svou budoucí tchyní. Ukázalo se, že Míťa je dobrý chlap, vzdělaný a zajímavý.
Valeria byla ráda, že její dcera potkala takového muže, a ráda jejich svazku požehnala. Dmitrij požádal, aby mohl bydlet ve Valeriině domě, než si našetří na vlastní bydlení. Když souhlasili, neváhal a ještě před svatbou se ke své tchyni nastěhoval.
Byla se vším spokojená, protože její dům byl velký a bylo v něm dost místa pro všechny.”To je pohádka!” řeknete si možná, protože všechno šlo hladce, bez nehod, ale ta nehoda se stala ve druhém roce Míťova života v domě jeho tchýně.
Dmitrij se začal ke své tchyni chovat chladně a ona nechápala, co dělá špatně. Jednoho dne, když byla Valeria s dcerou sama, se jí zeptala, co se děje s jejím zetěm: “Mami, myslíme si s Dimou, že by ses měla odstěhovat. Mohla by sis pronajmout byt… Já nevím. My tři už se cítíme nepohodlně.
Vickyho slova Valerii hluboce ranila. Když se její zeť toho dne vrátil domů, bylo mu řečeno, že má přesně tři dny na to, aby si sbalil věci a opustil dům. Vika manžela samozřejmě podpořila, urazila se na matku a odstěhovali se ke tchyni. Valeria zůstala sama ve svém třípokojovém bytě.
