S Tanyou jsme manželé něco málo přes devět let. Naší holčičce bylo nedávno osm let. Já s ní vycházím velmi dobře, ale podle naší Lery je to zlá máma. Pořád na všechno brblá a prudí.
Jednoho zimního večera mě Lera požádala, abychom spolu udělaly sněhuláka. Byly jsme s dcerou teple oblečené, protože venku mrzlo až praštělo.
Nemohla jsem jí odmítnout společnou zábavu. Koneckonců chci, aby si vždycky užívala dětství a radovala se z maličkostí. Sotva jsme vyšli z domu, uslyšeli jsme skřípění nohou mé ženy.
“Kam jdeš v tuhle hodinu? Copak jsi neviděl, jaká je venku zima? Lero, jdi do svého pokoje, máš spoustu knih, které musíš o prázdninách přečíst.
– “Ale maminko, to jsou přesně ty prázdniny, to udělám zítra, a teď se chci bavit s tátou!” Vzala jsem Leru za ruce a tiše jsme sešly dolů, jako by se tenhle rozhovor nikdy nestal.
Cestou zpátky se mě Lera zeptala, proč je máma tak naštvaná a ostrá. Řekla jsem jí, že se o ni asi bojí. Pokračovala v argumentaci, že já jsem muž v domě a já bych měl dávat příkazy, ne ona.
Její druhá otázka mě zaskočila, ale nedal jsem to najevo.-Tati, je strýc Pavlo mámin snoubenec? – Proč to říkáš? – Viděl jsem je, jak se objímají na dvoře, a on ji políbil na krk.
Myslel jsem, že si ji vezme a nás dva nechá na pokoji. – “Ne, má drahá. Moje matka už má manžela – to jsem já. Ale tohle byl vážný důvod, proč si s manželkou promluvit. Lera usnula a já začal rozhovor.
Ukázalo se, že má dcera měla pravdu. Přestože jsem měl vždy mírnou povahu a moje žena byla velmi pochvalná, řekl jsem jí, aby si sbalila věci a laskavě odešla.
Ráno přišel její přítel. Když mě uviděl na dvoře, byl rozzuřený, tak jsem ho praštil do obličeje a on utekl. Neměl jsem ani odvahu se bránit.
