Linda Finková bez servítek: Vládu i „dezoláty“ prý klidně sjede od plic

Linda Finková / Zdroj: youtube.comSama o sobě s nadsázkou řekla, že je „držka“ a že se neumí jen nečinně dívat na situace, kdy lidé podle ní bezdůvodně útočí na ostatní.Právě urážky a agresivní komentáře jsou prý věci, které ji dokážou vyprovokovat k reakci.Finková zároveň popsala, že internetové konflikty bere s velkým odstupem a osobní útoky si příliš nepřipouští.

Linda Finková / Zdroj: youtube.comPodle ní je velká část podobných profilů falešná nebo funguje jen za účelem vyvolávání hádek a šíření negativity.Herečka upozornila, že podezřelé účty lze podle ní snadno poznat.Často mají obrovské množství příspěvků a jejich obsah je založený hlavně na urážkách a konfliktech.

Linda Finková / Zdroj: youtubePrávě takové profily podle Finkové vytvářejí dojem, že společnost je mnohem agresivnější a rozdělenější, než ve skutečnosti je.Zároveň přiznala, že pokud narazí na člověka, který šíří nenávist nebo útočí na druhé, nemá problém se s ním pustit do otevřené konfrontace.Mlčení podle ní často situaci jen zhoršuje.

Discover more
Journalism & News Industry
politics
political
Politics
News
Newspapers

Linda Finková / Zdroj: youtube.comFinková se dlouhodobě netají tím, že jí vadí rostoucí napětí ve společnosti a agresivní styl komunikace, který se podle ní stále častěji objevuje nejen na internetu, ale i v běžném životě.Právě kvůli své otevřenosti a přímočarosti bývá často terčem kritiky.Ona sama si z toho ale podle svých slov příliš nedělá těžkou hlavu a snaží se zachovat si nadhled i humor.

Linda Finková/Zdroj: youtube.comJejí poslední vyjádření znovu rozpoutalo debaty mezi fanoušky i kritiky.Zatímco jedni oceňují, že říká věci bez obalu a nebojí se konfliktu, druzí jí vyčítají příliš ostrý slovník a zbytečné vyhrocování diskusí.Linda Finková ale jasně naznačila, že svůj přístup měnit nehodlá.

Newspapers
×

Související Příspěvky

Zavolala jsem právníkovi, kterého jsem minulý týden tajně konzultovala. „Všechno je připraveno,“ řekla jsem jednoduše. V mém hlase nebylo žádné zaváhání ani strach. Nakonec to skončilo. Ze strachu, z pokory, z přesvědčení, že rodinné vazby mě musí chránit před jeho hněvem. Pozdě ráno jsem podepsala konečné dokumenty. Vlastnictví domu bude převedeno okamžitě a nezvratně. Když jsem předávala klíče, realita seděla v mém žaludku jako kámen: místo, které bylo jeho jistotou, jeho požadavkem, bude nyní patřit někomu jinému. Později vejde do své kanceláře s očekáváním, že se svět mu pokloní, jen aby zjistil, že mu vyklouzlo zpod nohou bez varování. Nelíbilo se mi to. Nebyla to pomsta, jen mihotavý pocit. Bylo to přežití. Bylo to obnovení mé důstojnosti, zlomkově, po desetiletích podceňování. Vzpomněla jsem si na noci, kdy jsem nemohla spát, kdy jsem se o něj obávala, na chvíle, kdy jsem skrývala jeho chyby, kdy jsem držela jazyk za zuby, abych se vyhnula konfliktům. Teď všechno zmizelo. Už nebylo žádné krytí, žádné tiché podřízení. Když nakonec sešel po schodech, jeho oblek byl perfektně vyžehlený, vlasy pečlivě upravené a já seděla u kuchyňského stolu s horkým šálkem čaje v rukou. Podíval se na mě s překvapeným výrazem a pak s nedůvěrou. „Co jsi udělala, co jsi udělala?“ Jeho hlas byl tvrdý a nedůvěřivý. Sergej Ivanov, milovaný miliony, odešel tak brzy? Byla to dlouhá noc, plná hlasitých políčků a ostrého kousnutí zrady. Ještě to cítím ve svých rukou, fantomová bolest třiceti ran, které způsobil jediný člověk, kterému jsem dala vše: můj syn. Stál nade mnou v obývacím pokoji, jeho žena ztuhlá vedle něj, tichý svědek násilí, které vyšlo od muže, kterého jsem kdysi držela v náručí. Nepředpokládala jsem to – ne od něj. Váha všech hádek, všech malých urážek, které jsem snášela, se spojila do jedné nesnesitelné chvíle ponížení. Cítila jsem se malá, neviditelná, a přesto tam byla část mě, která odmítala se zlomit. Neplakala jsem. Sotva jsem dýchala. Stála jsem tam a nechala vztek, šok a smutek naplnit mé nitro, každým dechem tichý slib: něco se změní. Způsob, jak se ke mně choval, jeho arogance, musel konečně skončit. Ale jak? Jak se postavit někomu, kdo věří, že se svět točí kolem něj, někomu, kdo považuje lásku za slabost? Ráno přišlo, příliš jasné, příliš rychle. Šel do své kanceláře, pravděpodobně aby si události noci srovnal v hlavě, aby si byl jistý, že má pravdu. Já jsem se klidně pohybovala po domě, vyhýbala se zrcadlům, vyhýbala se vzpomínkám. Všechno se zdálo stejné, ale bylo to zvláštní, jako bych procházela světem, který mě zradil stejně jako on. Přesto byla má mysl jasná. Poprvé za desítky let, jasnost pocítila jako oheň v hrudi. Dům byl jeho dědictvím, majetkem, který po sobě zanechal můj manžel po své smrti, symbolem rodiny a stability. Můj syn vstoupil jako král, který si nárokuje trůn, věříc, že stěny a podlaha mu patří z definice, že respekt mu náleží jen proto, že je krev jeho krve. Ale respekt se získává, a v tuto chvíli ho neměl.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *