Ve vstupní hale společnosti Halberg Industries panoval obvyklý ranní chaos – vedoucí pracovníci spěchali na schůzky, asistentky žonglovaly s podnosy s kávou a stážisté nervózně pobíhali mezi výtahy. Mezi nimi byla i Claire Bennettová, čerstvá stážistka v marketingovém oddělení. Na hrudi si tiskla složku a zoufale se snažila nerozsypat papíry, když se protlačovala kolem moře obleků.
Ale pak se to stalo.
U výtahu se náhle zapotácel starší muž s bílými vlasy a v úhledně ušitém kabátě. Než stačil kdokoli zareagovat, zhroutil se na podlahu. Halu naplnilo lapání po dechu, ale nikdo se nepohnul – jen si šeptali, zírali a nevěděli, co mají dělat.
Claire bez přemýšlení upustila složku a vrhla se k muži. “Pane? Slyšíte mě?” zeptala se a klekla si vedle něj. Jeho tvář byla bledá a dýchal mělce. Jemně si podepřela jeho hlavu o klín a roztřesenými prsty mu zkontrolovala puls.
Za ní se ozval smích.
“Samozřejmě, že si stážistka hraje na zdravotní sestru,” posmíval se jeden z vedoucích pracovníků.
“Nesahejte na něj, ještě to zhoršíte,” zamumlal další.
“Ztrapňuje se,” zašeptal mladý spolupracovník tak hlasitě, aby to všichni slyšeli.
Claire je ignorovala. “Zavolejte záchranku!” vykřikla. “Hned!”
Kravaťáci však stále váhali. Někteří vytáhli telefony, ale spíš ze zvědavosti než z obav. Claire zatnula zuby. Na vysoké škole absolvovala kurz první pomoci a ten se jí teď hodil. Uvolnila muži kravatu, udržovala mu volné dýchací cesty a tiše ho uklidňovala: “Zůstaňte se mnou, pane. Pomoc už přichází.”
Nakonec někdo vytočil tísňovou linku, ale výsměch pokračoval. “Přehání to,” řekl muž v námořnickém obleku a vykulil oči. “Nejspíš jen zakopl.”
Claire pálily tváře, ale nehýbala se. Držela cizince za ruku, dokud po několika minutách nepřijeli záchranáři. Zvedli ho na nosítka a odvezli pryč. Claire vstala, oprášila si kolena a zjistila, že je obklopena úšklebky a šepotem.
“Takhle bys opravdu neměla zasahovat,” řekl jí chladně jeden z manažerů. “Vypadá to neprofesionálně.”
Claire se poníženě kousla do rtu. Přemýšlela, jestli si právě nezkazila stáž už druhý týden.
Nikdo z nich však netušil, že muž, kterému pomohla, nebyl jen tak nějaký náhodný návštěvník. Byl to Richard Halberg, otec mocného generálního ředitele společnosti Ethana Halberga.
A Ethan brzy zjistí, kdo ho zachránil.
Incident se ve společnosti rozšířil jako požár. Do oběda se o tom dozvěděli všichni: “Stážista udělal v hale scénu.” Claire se snažila soustředit na práci, ale z pohledů a šeptaných poznámek se jí zvedal žaludek. Ptala se sama sebe – zašla příliš daleko?
Toho večera, když si balila tašku, se u jejího stolu objevila nadřízená Julia se založenýma rukama. “Claire, slyšela jsem, co se stalo. Budu upřímná – možná jsi překročila hranici. Pan Halberg netoleruje výtržnosti.” “Cože?” zeptala se.
Po místnosti se ozývalo lapání po dechu. Claire se rozbušilo srdce. “Pane, já vám děkuji. Nevím, co mám říct.”
“Svými činy jsi toho řekl dost,” odpověděl Ethan.
Zpráva se rychle rozšířila. Na konci dne jí najednou gratulovali ti samí kolegové, kteří se jí posmívali. Ale Claire si všimla, že jejich úsměvy jsou chabé a pochvaly plytké. Už ji to nezajímalo. Pro jednou ji viděli takovou, jaká skutečně je.
Koncem týdne navštívila Claire Richarda Halberga v nemocnici. Když ji starší muž uviděl, rozzářily se mu oči. “Ach, můj anděl strážný,” řekl vřele a uchopil ji za ruku. “Připomněla jsi mi, že na světě jsou ještě dobří lidé. Ethan má štěstí, že tě má ve své společnosti.”
Claire se usmála a hrozilo, že jí ukápnou slzy. “Právě jsem udělala to, co by měl udělat každý.”
“Ne,” řekl Richard pevně. “Udělal jsi to, na co měl odvahu jen málokdo.”
Od tohoto dne se Claiřina cesta ve společnosti Halberg Industries změnila. Už nebyla jen stážistkou. Byla důkazem, že soucit a odvaha mohou zazářit i ve světě chladných obleků a bezohledných ambicí.
Pokud jde o Ethana, ten učinil jedno tiché rozhodnutí: už nikdy nedovolí, aby jeho společnost ovládla arogance. A to jen proto, že se jeden stážista odvážil pokleknout vedle padlého muže, když se všichni ostatní odvrátili.
