Na prahu stála stařenka Sofia – Babička Pavla-s úsměvem muže, který dobře věděl, že právě vstupuje do nejzajímavějšího okamžiku celého představení. Scéna byla tak absurdní, že rodinný pes-malý, ale hlasitý teriér-začal štěkat, jako by se zeptal: “ale o co jde?“
Margarita zamrzla.
– Mami?… Co tady děláš?
– Slyšela jsem, že v tomhle bytě se vyučuje život a vaření. Ale lidé, kteří neplatí nájem. Tak jsem si řekla: Proč se nepřidat? odpověděla Sofie s grácií hodnou královny babiček.
Anna se usmála, Pavel se málem napil vody a Margaritě se zdálo, že jí právě někdo vytrhl ovladač od televize.
Sofia s jistotou vstoupila dovnitř ženy, která přežila tři režimy, čtyři opravy a šest svateb (cizích, ale hlasitých).
– Dceruško, vidím, že ses tu usadila. Už jsi zapomněla, jak jsem se já-tvoje tchyně-držela všeho? “řekla, když si sedla jako generál na domácí prohlídku.
Takhle se nechytám! – začala Margarita.
– Ne? Jak ta snídaně, tak ten Úklid, to je výchova… jen ty jsi jim ještě nezakázala, aby jim bez povolení nasávali vzduch — ” přikývla Sofia bez mrknutí oka.
Pavel míchal čaj, jako by o něj byl najednou velký zájem, Anna už přemýšlela, že by tuto scénu zapsala do scénáře komedie.
– Odteď měníme role. – oznámila Sophia. – Ty, Margarito, máš den ticha. Každá vaše zbytečná poznámka = jedna umytá pánev.
– Cože?! – zkoušela jsem Margaritu.
– A já si beru dům. Kdo má moji zástěru?
Během hodiny se kuchyně proměnila v kulinářský program. Sofia sekala bylinky jako ninja, házela koření s grácií iluzionisty a mezi jednu a druhou házela životní rady:
– Pavle, pamatuj si, že muž může být hlavou rodiny, ale pokud nepomáhá s praním, nezbývá mu nic jiného… bolest hlavy.
– Anno, zlato, méně hádek, více česneku!
V tu chvíli se pes znovu zalekl,protože zazvonil zvonek. Sofia přišla jako první:
– Kdo je tam? Pošťák? Dobře, ale jen pokud nosíte recept na klid duše!
Když byl oběd hotový, celá rodina si sedla ke stolu. Margarita kousla tiše, s lehkou grimasou a rukama vonícími mýdlem na nádobí (už třikrát).
– Chutný … – konečně zamumlala.
– Přirozeně, protože jsou okořeněné tichem! – Sofia se s ní rozešla.
Po obědě byl dezert: dort se šlehačkou a … rozšlehané ego. Sofia se pohodlně usadila s kompotem v ruce.
– Vlastně jsem sem měla přijít dřív. Ukaž mi, drahá, co znamená opravdu zatěžující tchýně. Abys ocenila, jakou jemnou verzi si představuješ!
Margarita se usmála skrz zuby, Pavel sáhl po další tašce a Anna se cítila jako hrdinka, která právě vyhrála finále rodinné reality show.
– Mami, od zítřka můžeš být zase paní… – Anna s úsměvem řekla-ale možná s méně přednáškami?
Markéta si povzdechla a přiznala se:
– Dobrá… budu se snažit. Ale neposílej sem babičku.
Sofia vstala a odešla:
— Nerušeně. Vrátím se, jen když budu mít zase pocit, že” pomáháš ” mladým. A teď… tento příběh budu vyprávět na setkání důchodců. Mají rádi takové komedie.
Konec… nebo jen začátek? 😉
