— Ano, jmenuje se Paweł — řekla tiše Klara. — Ale nikdy nebyl hrdina.
Zofia mlčela. Měla oči dokořán, ale nemrkala. Cítila, jak se v ní něco — něco křehkého a starého — začíná lámat.
„Máma ho velmi milovala. V té době byl Paweł jiným člověkem. Citlivým, moudrým… ale ztraceným. Vyrůstal v dětském domově, bez rodičů, a nosil v sobě hlubokou, němou bolest. Myslely jsme, že se nám ho podaří vyléčit.
Klara si na chvíli zakryla tvář rukama a pak pokračovala:
— Ano, jmenuje se Paweł — řekla tiše Klara. — Ale nikdy nebyl hrdina.
Zofia mlčela. Měla oči dokořán, ale nemrkala. Cítila, jak se v ní něco — něco křehkého a starého — začíná lámat.
„Máma ho velmi milovala. V té době byl Paweł jiným člověkem. Citlivým, moudrým… ale ztraceným. Vyrůstal v dětském domově, bez rodičů, a nosil v sobě hlubokou, němou bolest. Myslely jsme, že se nám ho podaří vyléčit.
Klara si na chvíli zakryla tvář rukama a pak pokračovala:
