Jmenuji se Martha a je mi 64 let.
Žiju sama na malé farmě v kopcích Kentucky. Mám pár krav, slepice, ovocný sad a mého věrného psa Banditu.
Od smrti mého manžela před osmi lety je tu ticho. Děti žijí daleko. Starám se o zvířata a půdu. Bandit je můj stín a radost.
Jednoho rána přiběhl z lesa – a za ním kůň. Krásný, kaštanový, bez ohlávky, ale klidný a zvědavý. Nevěděla jsem, odkud přišel.
Zavolala jsem šerifovi, psala na Facebook, ptala se ve městě – nikdo ho nepostrádal.
Rozhodla jsem se ho nechat. Pojmenovala jsem ho Grace – byl jako tiché požehnání.
Grace si na farmu zvykla. S Banditem byli nerozluční. Cítila jsem mír, jaký jsem roky nezažila.
Jednoho dne jsme s Banditem uklízeli starou kůlnu. Objevil tam batoh. Uvnitř byl deník a lístek:
“Jmenuji se Lily Harperová. Nemám kam jít, ale nemohu Grace nechat trpět. Prosím, postarejte se o ni. Zachránila mě.”
Příběh mě dojal. Synovec pomohl zjistit, kdo Lily byla. Pracovala s koňmi, pak zmizela.
Sdílela jsem příběh na Facebooku. Stal se virálním. A pak – Lily se ozvala. Přijela. Grace ji poznala.
Lily mi vyprávěla vše. Neopustila Grace – snažila se ji zachránit.
Zůstala pár dní. Pomáhala na farmě. Nakonec jsem jí nabídla pokoj. Plakala a přijala.
Dnes tu žije už osm měsíců. Má vlastní projekt s terapií s koňmi. Adoptovala poníka jménem Clover.
A Bandit? Stále dělá obchůzky – teď má na starosti dva koně a dvě ženy.
Lidé se ptají, odkud mám Grace. Odpovídám:
„Můj pes ji přivedl. A s ní i příběh, na který nikdy nezapomenu.“
