Pavlova první zrada: lekce, kterou si pamatoval na celý život
Pavel se od dětství cítil nejistý kvůli svému nízkému vzrůstu. Ve školce byl nejmenší-i dívky se mu zdály vyšší. Neměl žádné přátele, hrál si sám, a když mu ostatní děti sebraly hračky, mlčel a trpělivě si na rodiče nikdy nestěžoval.
Ve škole se nic nezměnilo. Říkali mu “drobeček”, šikanovali ho a on jen pevněji zatínal pěsti. Když se výsměch stal nesnesitelným, požádal rodiče, aby ho zapsali do sportovní sekce.
O pár let později ho nepoznali. Vyrostl, zpevnil se, jeho tělo bylo svalnaté a zpevněné. Už v deváté třídě o něj dívky začaly projevovat zájem, ale Pavel si všechny křivdy z dětství pamatoval a nechtěl nikoho pouštět.
První román a první zklamání
Když nastoupil do ústavu, jeho život se změnil. Stal se sebevědomějším, snadno našel společnou řeč s ostatními a dívky k němu ochotně projevovaly sympatie.
Tak se seznámil s Alenou-studentkou, která si pronajala byt. Nejprve ji jen doprovodil až ke vchodu, ale jednoho dne ho dívka pozvala k sobě. Tak začal jejich blízký vztah.
To mu však nepřineslo skutečné štěstí. Jednou, po srdci, navrhl Pavel:
– Vezmeme se.
Alena se ale zasmála:
– Pašo, máš před sebou celý život! Jsi atraktivní, sportovní a věř mi, budeš mít spoustu dalších holek. Můžeš chodit s kýmkoliv a pak si vybrat tu nejlepší.
– Myslíš to vážně? – jeho hlas byl chladný.
– Jistě! – pokrčila rameny. – Mám snoubence. Je nejkrásnější a nejbohatší v našem okolí, pravidelně mi posílá peníze, abych nebydlela na ubytovně. Vídáme se jen o prázdninách a já s tebou trávím noci.
Tato slova ho zasáhla do života.
– Takže jsem jen na chvíli? s hořkostí se zeptal.
– Pašo, opravdu tě mám rád! Ale ty to víš.…
Pavel vstal a začal balit.
– Urazil ses? Alena se ušklíbla, když se na něj podívala. – Ještě, že jsi teď poznal pravdu. Jen nevěř holkám hned. Poznej ji lépe, než otevřeš srdce.
Pavel odešel s pocitem, že je použitý.
Domácí pohoda místo rozbitých iluzí
Po návratu domů odhodil kufr před prahu.
– Synu, co se stalo? – matka se bála. – Nebude svatba?
“Je to průšvih,” odpověděl stručně a z kapsy vytáhl prsten. — Držet. Budeš potřebovat víc než já.
Matka se na něj smutně podívala.
“Krásný prsten, budu ho nosit sama,” povzdechla si. – Běž do kuchyně, napekla jsem tvé oblíbené koláče a uvařila čaj s mátou. Sedneme si, promluvíme si.
Pavel cítil teplo a péči, která mu v posledních dnech tolik chyběla.
Další rána pro sebevědomí
V ústavu se vyhýbal setkání s Alenou, ale ona se chovala, jako by se nic nestalo. Po hodině šla s Constantinem pod ruku, šeptala si s ním a pak odešla neznámým směrem.
Pavel si uvědomil, že její slova nebyla jen výmluva. Byl pro ni dočasnou zábavou, náhradou za další pohodlnou variantu.
Tato myšlenka zanechala ve sprše nepříjemné usazeniny.
A o pár dní později čelil další kontrole.
– Pavle, přijď ke mně na narozeniny! nečekaně k němu přišla Tamara, jedna z nejkrásnějších studentek kapely.
Ale byla to šance na něco skutečného … nebo Nová past?
