Když Pauline zavolala notáře a oznámila, že je jedinou dědičkou mnohamilionového jmění, rozhodla se, že to není nic víc než nedorozumění. Nebo si ji spletli s někým jiným — to se také stává.
Kromě babičky neměla Paulina žádné blízké příbuzné. Byla tam nějaká vzdálená příbuzná v Kazachstánu a zdálo se, že babička měla bratra, ale zda je naživu, zůstalo neznámé. Paulinini rodiče zemřeli, když jí bylo dvanáct a od té doby žila s babičkou. Dříve s ní trávila většinu času, ale teď měla svůj vlastní pokoj. Seděla v ní, když se ozval ten podivný telefonát.
Kdyby babička v tu chvíli nebyla ve vedlejší místnosti, Paulina by se určitě zbláznila, protože ji notář informoval lhostejným tónem:
– Vaše babička zemřela, a protože nebyla nalezena žádná závěť, stanete se jedinou dědičkou.
Ale babička se v tu chvíli o hrdinku seriálu hlasitě bála, a tak Paulina s úsměvem odpověděla:
– Dědičkou čeho, mohu to vědět?
– Kompletní seznam vám řeknu, až se setkáme, Polino Lví.
Kdyby to nebyla Paulina Lvovna,prostě by zavěsila. Ale jak zná její jméno? Možná jsou to podvodníci, kteří se rozhodli, že na ni pověsí nějaký dluh.
“Nic nepotřebuju,” prohlásila spěšně. – Díky, nashledanou!
– Počkej, Polino Lvová! Pokud se vzdáte dědictví, stále musíte přijít a podepsat dokumenty. Kdy vás můžeme očekávat?
Paulina se rozhodla, že si pak vygoogluje číslo a toto schéma, a mezitím souhlasila:
– Dobře, kam mám jet?
“Panství se nachází nedaleko Krasnodaru,” řekl muž. – Pošlu vám všechny kontakty. Nadiktujte prosím svou e-mailovou adresu.
Paulina na automatu uvedla adresu a notář se rozloučil.
To je určitě nějaký vtip, rozhodla.
Po několika hodinách jí ale na poštu přišel dopis s adresou a kontakty notáře. V dopise bylo uvedeno, že oznámí datum a let, po kterém přiletí, a slíbí, že se s ní setká na letišti.
“Je to nesmysl!”, pomyslela si Pauline. Rozhodla jsem se to říct babičce, abych se zasmála. Ale babička najednou zbledla a chytla se za srdce.
– Babi! – vyděsila se, když začala hledat ve své tašce s léky Validol. – Co je s tebou?
Babička s obtížemi kašlala, tlačila:
– Přemýšleli, tak sepsali závěť.…
– Kdo to vymyslel? Jaká závěť?
Babička ukázala na karafu s vodou a Polina, když zvedla sklenici, babičku pozorně sledovala. Až po pár minutách se trochu vzpamatovala a s hluchým povzdechem přiznala:
– To jsou tví příbuzní z otcovy strany. Nikdy o tom nerad mluvil, ale jednou přiznal, že jeho otec zemřel při letecké havárii, to bylo vidět v televizi. Tehdy nedokázal skrýt emoce a řekl, že je synem bohatých rodičů, kteří ho z nějakého důvodu opustili a zbavili dědictví. Psala jsem jim, když tvoji rodiče zemřeli, myslela jsem, že ti aspoň pomůžou, možná tě vezmou k sobě. …
Pauline z rozhořčení zvýšila hlas, což si nikdy nedovolila:
– Ty ses mě rozhodla spojit?
– Paule, nebuď hloupý, co říkáš! Jsou bohatí, měli byste všechny možnosti… a co vám mohu dát? Teď mi jen sedíš na krku, ” řekla smutně Babička a ukázala na svůj invalidní vozík.
Paulina se vrhla k babičce a pevně ji objala.
– Babi, ty jsi nejlepší!
Slzy se dohnaly k Babiččiným očím a ona pronesla:
– Možná jsem nejlepší, ale ne bohatá. Ta, co zemřela, ti dala jmění.
– Nic mi nedala! – ohradila se Pauline. – Říkal, že závěť nebyla nalezena, proto jsem dědička.
– Jak to? – babička byla překvapená. – To se v takových rodinách stává?
– Nevím, Babi, možná je to jen vtip.
– Vtip? Ne, musíme jet, Pauline. Takové peníze se neodmítají.
– A já odmítnu! – řekla Pauline rázně. – Jak tě můžu nechat samotnou? A školní rok brzy začne, poprvé v životě jsem v pohodě!
Babička si povzdechla, ale nic dalšího neřekla.
Paulina si myslela, že na ten příběh rychle zapomene, ale nemohla. Co to je za lidi, že i když jejich jediný syn zemřel, nechtěli vnučce pomoci? Neodolala jsem a vše vyprávěla kamarádce, se kterou pracovala ve škole — Paulina učila IZO a čert a Ola — historii. Kamarádili jsme se už od pedkolejky.
– Kup si lístek a jeď! – Ola nemohla uvěřit, že přítelkyně odmítá takové dědictví. – Jestli na sebe nemyslíš, postarej se o babičku. Pamatuješ, jak doktoři říkali, že se dá postavit na nohy, jen je potřeba operace? Mohla bys ji zaplatit!
– Olo, když to bylo! Teď už je pozdě na operaci.
– Ty to určitě víš? Třeba v zahraničí udělají zázrak! Není stará, že ne?
– 65.…
– Tady! Natalii Petrovné je taky šedesát osm a je tak aktivní! Babička Pro tebe udělala tolik, teď je řada na tobě.
Pauline si povzdechla.
– Kam půjdu? A na koho mám babičku? Sama to nezvládne.
– Na co ti mám dát? – urazila se Ola. – Můžu bydlet u tebe, pohlídám ji. Nemusíš se stěhovat, jen se dědit a vrátit se.
– Myslíš, že je to tak jednoduché? – Paulina pochybovala.
– Jasně, že je to jednoduché. Ty se nedíváš na seriály?
Pauline se zasmála.
– Ty to dáváš! V seriálech to není jako v životě. A vůbec nepotřebuju jejich peníze.
Ola zavrtěla hlavou.
– To je blbost, Pamatuješ si toho kluka, co vybíral peníze na léky? Vždyť jsi brečela. A kdybys měla peníze, nepomohla bys mu?
Pauline se zamyslela. Opravdu plakala, když se chlapci nepodařilo pomoci. Možná Ola a práva…
