Když srdce rozhoduje
– Roma, Romko, máme dvojčata! po telefonu se ozval Taniin radostný a vzrušený hlas. – Jsou tak malé, jen 2,5 kilogramu, ale zdravé, víš? To je v pořádku!
Advertisements
Na ultrazvuku říkali, že dvojče … ” burcoval Roman, jako by pro něj zpráva nebyla překvapením. – Kluci?
– Ano, chlapci! Jsou tak pěkné! slzy štěstí tekly po tvářích mladé maminky. Konečně držela své děti v náručí…
Těhotenství pro Táňu nebylo jednoduché. Už od začátku nebyl otec jejích dětí Roman z této zprávy nadšený. Spolupracovali: Táňa-účetní, Roman-řidič v malém podniku. Nemohli být nazýváni vášnivými milenci, ale byli mladí, často se křížili a mezi nimi byl vztah. Roman tehdy jen procházel rozchodem s nevěstou-svatba s Lídou už byla domluvená, ale nevěra jim zničila budoucnost. Na vlastní oči viděl, jak se líbala s jeho přítelem, a poté byla svatba zrušena. Roman hledal útěchu a Táňa se ocitla nablízku.
Nikdy se netěšila zvláštní pozornosti mužů: jasně zrzavé neposlušné vlasy poseté pihami na tvářích a sklon k plnosti z ní udělaly ne nejoblíbenější dívku. Od dětství se snažila bojovat s nadváhou, ale občas si vzala navrch dorty a čokolády. Roman se stal jejím prvním vážným mužem a Táňa se do těchto pocitů ponořila.
Ale pokud pro ni tento vztah znamenal hodně, pro Romana to bylo jiné. Nechtěl je zveřejnit, čekal na Táňu před budovou úřadu po práci, vyhýbal se přeplněným místům. V malé obci však záhady netrvají dlouho. Lidé promluvili a aby obtěžovali bývalou snoubenku, Roman začal otevřeně prohlašovat, že je do Táňy zamilovaný. Dívka to slyšela, věřila a samozřejmě se rozplynula.
Táňa žila u své svobodné tety v malém bytě. Moc spolu nevycházeli, ale dívka trpěla, protože si z domu vozila potraviny a vařila. Když teta našla těhotenský test se dvěma pruhy, okamžitě se vydala na průzkum — k Romanově matce. Když se Marta Olegovna dozvěděla o těhotenství Táni, přišla v naprostém šoku.
– Synu, ukázalo se, že máš snoubenku! potkala Romana se slovy plným překvapení.
– Jaká nevěsta?! – zamračil se. – Jo, chodím s holkou, ale nic vážného!
– Nevadí, že je těhotná? – hlas matky byl přísný.
Roman se tak dozvěděl, že se brzy stane otcem. Nebyl připraven, ale nebylo úniku: svatba se konala. Nebo spíše jen malba a skromná Večeře v domě jeho rodičů.
Tanya byla šťastná, aniž by si všimla chladnosti svého manžela nebo šikmých pohledů jeho sestry. Věřila, že ji bude milovat, protože teď mají rodinu.
Roman ale svou lhostejnost neskrýval. Neprojevoval něhu, nezajímal se o pohodu své ženy a vůbec nečekal na narození dětí. Začal se zdržovat v práci. Táňa se to snažila nevnímat, ale jednou se to změnilo.
V obchodě k ní přišla nápadná Blondýnka.
“Teď už romku chápu,” řekla Lída posměšně a okořenila Táňu hodnotícím pohledem. – Chápu, proč nespěchá domů.
– Myslíš? – Táňa je napjatá.
– Nechce tam být. Nemá tě rád. Chápeš to, že jo?
Ta slova se mi vryla do srdce. Tanya chtěla odpovědět, ale cítila ostrou bolest břicha. Byla okamžitě převezena do nemocnice.
Za pár dní porodila.
“Rome, pojď se podívat na syny,” zeptala se tiše Táňa.
“Uvidíme …” zamumlal a zavěsil.
Po propuštění se Tanya vrátila do domu svých rodičů. Kirill a Efim byli neklidní, nenechali spát, vyžadovali neustálou pozornost. Tchyně pomáhala, ale manžel se držel dál.
A pak Táňa náhodou zaslechla Romanův rozhovor s matkou.
“Je mi to jedno,” řekl lhostejně. – Táňa chtěla děti, tak ať žije s nimi.
Sbalila si věci a rozhodla se odjet.
“Zůstaň,” řekl najednou Roman. – Odejdu.
Odešel k Lídě. Ale brzy jsem pochopil, že jsem udělal chybu.
Život s Lídou nebyl takový, jaký by čekal. Nevařila, nestarala se o něj, utrácela jeho peníze a požadovala víc. A na Táňu stále častěji vzpomínal.
Poprvé po dlouhé době přišel do rodičovského domu za dětmi. Když uviděl Tatianu-změněnou, veselou, usměvavou — uvnitř se něco třáslo.
“Změnila ses,” řekl tiše.
“Díky,” odpověděla Táňa a podívala se mu přímo do očí.
Roman začal trávit s dětmi více času. Teď každý týden chodil domů a dlouho se zdržoval. Lída se zbláznila, ale už mu to bylo jedno.
– Možná bychom se měli rozvést. – jednou to navrhla Táňa.
“Nespěchejme …” odpověděl nečekaně.
Ten večer se k Lídě nevrátil.
Brzy odjela na týden a on si sbalil věci a vrátil se domů.
“Věděla jsem, že se vrátíš,” zašeptala Táňa a přitiskla se k němu.
“Už nikam nepůjdu,” odpověděl.
Lída, sedící v kavárně u moře, se pousmála při pohledu na diamantový prsten.
“Ano, sashi, vezmu si tě,” řekla snadno.
Láska? Ne vždy zaručuje štěstí. Někdy jednodušší bez ní…
A Táňa se v tu chvíli usmála a držela manžela za ruku.
Věděla, že láska nakonec zvítězila.
