IRA se všem chlubila, že má dokonalého manžela: bez zlozvyků, chodí do bazénu, hlídá zahradu, obléká se doma a s tchýní v nejkrásnějším vztahu. OTA tam vůbec nebydlel, dokonce tam byly vidět i kostky tisku. Skvěle vaří a hádka s ním je pro iru nesnadná. Jednou jeli na návštěvu za dlouholetým soudruhem Borym. Ale po hodině IRA nahlas řekla, že je unavená a chce domů. Boris nechtěl jet, tak zavolal pro manželku taxík.A ta Jela a říkala si:”až se vrátíš domů, zařídím ti to.”Celá v zlověstných myšlenkách, Olya otevírá dveře, silně hlasité klíči.
A pak Bora vyjde vstříc a s úsměvem říká: “a já tě předjel! Dáš si čaj? A jak se žije? Už deset let! “Ano, pochopte, je to opravdu dokonalé, takoví muži skutečně existují. Včera jsme byli v kavárně a obsluhovala nás ujetá servírka. Takže ani nehýbal obočí.” “Ano, Olo, je to těžké. Koneckonců, žena by měla být vždy schopna se s mužem trochu popasovat. Urážet, nadávat, křičet. Jinak se zblázníš. Ideální muž je skutečné utrpení, je to neustálá bolest.” Věděla jsem, kde Borja pracuje.
Přišla jsem za ním, přemluvila ho, aby si dal šálek kávy. Když se na chvíli rozptýlil, strčila mu do kapsy vzkaz s nápisem “Taneček”, s telefonním číslem, vystříkala papír parfémem. Co neuděláš pro kamarádku! Druhý den IRA zavolala sama: “přijde večer domů, ukazuje papír s číslem, říká, že vtip je něčí blbost. Omluvil se a šel vařit večeři.” Chudák IRA. Nevím, jak jí pomoct. Trpěla tak dlouhé roky.
