Galina se s Petrem přátelila odmalička. Už ve školce byli rozlití. Dětské přátelství přerostlo v mladickou zamilovanost a poté v dospělé pocity. Seděli za jednou partou, přítel jí nosil batoh a doprovázel ji domů. Už od dětství Petr říkal, že ji povede pod korunou. Všichni na vesnici už je vnímali jako manžela a manželku. Halina dlouho čekala na nabídku od Petra.
Ale nějak zpomalil. V malé vesnici všichni vědí o všech, takže na jejich svatbu se čekalo dlouho. Tento den měla Halina pro Petra velmi dobrou zprávu. Mladý pár se procházel po břehu řeky, když Halina sklonila hlavu a tiše řekla: — Mám jednu novinku. Budeme mít dítě. Petr chvíli mlčel a pak řekl: Dobře, tak v sobotu Čekej na Svatováclavské. Dívka skočila radostí, aniž si všimla, že na tváři nemá žádnou radost. A tak přišel dlouho očekávaný den.
Halina s maminkou a sestrou připravily spoustu chutných jídel, přikryly stůl, všechno uklidily. Je pravda, že Galina rodině nic neřekla, ať je překvapení. A stejně se připravovali, protože čekali na hosty. Ten den se dívka nemohla uklidnit. Každých pět minut vykukovala z okna. Už se začala bát.3
Už přišli i hosté, sedli si ke stolu a ona poslouchala každý zvuk, který přicházel ze dvora. Několikrát vyběhla ven. Za obzorem se už usadilo slunce a Petr nikdy nepřišel. Druhý den seděla Halina na zastávce a už ani neplakala. Vypadalo to, jako by se v noci všechny slzy rozplakaly. Věděla, že ji Petr opustil. Přemýšlela, co dál, protože za pár měsíců se o její ostudě dozví všichni ve vesnici. Jak se dívat lidem do očí? A rodiče?
Co na to řeknou? Najednou se jí někdo dotkl. Zvedla hlavu a nemohla se vzpamatovat, když ji chytil za krk chlapec ve věku šesti let a začal plakat a říkat: – mami, mami, kde jsi byla? Hledal jsem tě tak dlouho! Halina nechápala, co se děje. Přiběhl nějaký muž, zřejmě otec. Snažil se dítě vyzvednout, ale chlapec Galinu ještě pevněji objal. Objala dítě a uklidnila ho. Muž jen seděl vedle sebe. A když chlapec usnul, začal říkat: – Promiňte. Jen Denis moc chybí mámě. Syn zůstal se mnou. Vlastně se takhle nikdy nechoval.
Ani nevím, co ho napadlo. Co je to za problém? Proč oči pláčou? A Halina najednou o všem cizímu řekla. Mlčel a pak navrhl: — tak si mě vezmi. Denis si vás vybral od mámy. Možná je to znamení osudu. A budu vychovávat vaše dítě. A Bůh dá, a společné děti vyděláme. – Ale ani nevím, jak se jmenujete. – Ta holka promluvila. — Alexander. – Odpověděl cizinec.
– Já jsem Galina. Za měsíc jsme měli malou svatbu. Přestěhovali se do vesnice k Alexandrovi, daleko od drbů. Tam ji lidé dobře přijali, protože Alexandra respektovali pro pracovitost a spravedlnost. A také byl upřímný a laskavý, nikdy neodmítl lidi, kteří se k němu obraceli o pomoc. Galina nevěděla, že její manžel je předseda kolchozu.
Velmi se do sebe zamilovali. Prožili šťastný život, mají spolu další dvě děti. A milovali všechny jako své příbuzné. O mnoho let později se v jejich domě shromáždily děti a vnoučata. Slavili zlatou svatbu rodičů. Denis sklonil hlavu na maminčino rameno a tiše řekl:
“Pamatuješ, Mami, jak jsem k tobě poprvé přišel? Věděl jsem, že nejsi moje máma. Ale cítil jsem, že jsi má rodina, že mě budeš milovat a neopustíš mě.
