Potkal ji na ulici, malé špinavé stvoření, které si muže okamžitě všimlo, vrhlo se k němu a drželo se ho za nohavici. Přitiskla se k němu, jak nejlépe uměla.
– Co s tebou teď budeme dělat? – Muž se ušklíbl a podíval se na kočku.
Zamručela, láskyplně ho pohladila po paži a zjevně ho žádala, aby ji vzal s sebou.
– Asi nemám na výběr,” povzdechl si. – Pojď, půjdeme domů.
Takhle dostal Myšku, takhle jí říkal.
Myška rychle vyrostla. Byla hravá, trochu rváč, ale také velmi mazlivá. Ráda mu spala na hlavě, jako by mu chtěla dát najevo, že je připravena se o něj vážně starat. Myšák kontroloval, co jí, často nejprve ochutnával pamlsky a vždy kontroloval své snažení.
Než odešel do práce, vždy mu do tašky zastrčila sušenku nebo kousek jídla. Muž se smál, vždy jí poděkoval a dárky odnesl, aby kočku neurazil.
Večer mu Myška nosila do postele různé “trofeje” – šváby, mouchy a jednou dokonce živou myš, kterou muž opatrně vypustil na ulici.
Když byl nemocný, lehla si vedle něj, zahřála ho svým teplem a nemoc rychle ustoupila.
Myš se stala jeho přítelem a ochráncem. Muž se pokoušel navázat vztah se ženami, ale kočka vždy vynesla svůj verdikt. Pokud se jí žena nelíbila, románek okamžitě skončil.
Ženy to nesly s nelibostí:
– Buď já, nebo ta kočka!
– Miluješ ji víc než mě!
Ale on věděl, že se Myška nemýlí – její intuice byla bezchybná. Vždycky v lidech viděla pravou podstatu.
A tak léta plynula. Jednoho dne mu zavolal starý přítel a navrhl mu strávit dovolenou v rezervaci, kde pracoval jako vedoucí. Rezervace byla pro cizince uzavřená, ale pro něj udělali výjimku.
Přítel slíbil rybaření, turistiku.F
