Ležely tam dvě Semenovy oblíbené ženy. – “Tati, zase jsi sem přišel. Copak nevidíš, že bude pršet? Pojďme rychle pryč. – “Už jdu, dcero,” odpověděl Ljubě. – “Proč sem chodíš každý den? Jen se trápíš. Jestli pro tebe jednou nepřijdu, budeš tu muset strávit noc.
“Ano, to asi budu,” pomyslel si Semen. O několik hodin později už tiše seděl ve svém vyhřátém domě, ale stále se díval na deštivou oblohu. – “Tati, pojďme na večeři, mám dvě novinky. Když Semjon vešel do kuchyně, uviděl hubeného chlapce. – “To je Vadik. Rozhodli jsme se, že se vezmeme. -Je ti teprve dvacet! Myslíš, co by tomu řekla tvoje máma?
-Máma by byla šťastná. A další novinka: jsem těhotná.” -No, co na to říct: štěstí a láska, a odešel z kuchyně. Ljuba si uvědomila, že to není jednoduchá situace. – “Vadiku, nevšímej si ho. Ještě nezažil ztrátu. Maminku měl moc rád. Semjon se dlouhá léta neodvažoval oženit. Ale jednoho dne ji uviděl. Dokonce zapomněl, kam jde.
Brzy zjistil, že se dívka jmenuje Věra. Byla o deset let mladší než on. Nějakou dobu se k ní bál přiblížit. A pak odešla, doslova zmizela. Brzy se dozvěděl, že zemřela na nevyléčitelnou nemoc. Semenovo srdce zkamenělo.
Téměř každý den chodil na hřbitov a nosil květiny. Vždy si poblíž tohoto místa všiml nějaké ženy, počkal, až odejde, a teprve pak se k ní přiblížil. Jednoho dne však na sebe narazili přímo u hrobu: -“To vy nosíte květiny?” zeptala se neznámá žena, ale Semen se díval Věře do očí. Nedokázal odpovědět. – ”
Ty jsi ji znal?” Semen se nemohl postavit na nohy. Padl na zem a žena si klekla a objala ho. Několik minut plakali. Pak spolu odešli. Toho dne byl Semen u Víry doma poprvé. Po šálku čaje to Semjon nevydržel: “Věro, vezmi si mě. Asi ses ještě nevzpamatovala.
A já jsem o deset let starší než ty. -O dva roky později, za jasného jarního rána, Naděžda řekla: – Čekám dítě. Semen naštěstí nebyl nemocný. Holčička se narodila s Věřinýma očima. Dali jí jméno Ljuba. Žili spolu sedmnáct let. Když Naďa zemřela, Semen ji pohřbil vedle Věry. Od toho dne uplynuly tři roky. – “Tati, proč jsi odešel? Vadim se ti nelíbil?”
-Darling, dej mi holku s Věřinýma očima… -Dobře, tati. Budeš pak šťastný? -Budu nejšťastnější člověk na světě.
